Recent Posts

Mám chuť to vzdát. Hned. Teď. A tady





Mám chuť to vzdát. Pokaždý jak přijde šance navázat bližší kontakt s babou, chovám se jinak. Začnu moc přemejšlet. A vše jde komplet do hajzlu. Holka z nějakýho důvodu vycítí, že mi jde o něco víc a stáhne se. Připadám si, jako bych měl nějakou zasranou lepru nebo co.

Mám chuť to vzdát. Všude kolem sebe vidím kopu různejch lidí. Bohatí, chudí. Hnusní, pěkní. Chytří, hloupí. A ani jeden ze skupiny nemá problém sehnat známost. Proč kurva já? Závidím jim. Závidím jim jako svině.

Mám chuť to vzdát. Vždy mi přijde, že čím blíže postoupím k vytouženýmu cíli, tím větší držkopád zažiji. Pak jsem hned posranej z toho, že cokoliv dalšího udělám, o to horší to bude. A čím blíže metě jsem, tím víc ten neúspěch bolí.

Mám chuť to vzdát. Když čumím kolem sebe, přijdou mi mý problémy malicherný. Lidi ležej doma nemohoucní. Slepci nikdy neuviděj barevnej svět. Invalidi na kryplkáře se nikdy neproběhnou. Staří lidi nikdy nevrátěj svý mládí. A já jsem psychicky v háji i přesto, že mám kde spát, co jíst, život před sebou a nikdy mi nebylo zvlášť ouvej.

Mám chuť to vzdát. Pro většinu mýho okolí je strop štěstí moment, kdy se můžou s kámoši ožrat do němoty, řešej totální hovna a maj totálně v háji, že se točej od vejplaty k vejplatě. Já chci kurva víc. Toužím udělat díru do světa. Toužím něco znamenat. Toužím neupadnout v zapomnění. Toužím žít život, kdy se otočím a budu vědět, že to stálo za to. Ale nemám kolem sebe nikoho, kdo by to chápal, kdo by uvažoval stejně, kdo by upřímně dal radu.

Mám chuť to vzdát. Jsem posera a jak se začne lámat v něčem chleba, pokaždý mám nahnáno. Ať jde o oslovení slečny, ať jde o vysněný povolání, ať jde o hlasitější projev názoru. Vždy se bojím, že něco poseru a v ten moment jsem zas ten malej zaprdlej klučina, kterej tiše koukal na lidi, se kterými se ostatní baví a jen s ním ne.

Mám chuť to vzdát. Cokoliv dokáži, není mi to dost dobrý. Ať jde o blog, ať jde o studium, ať jde o různý soutěže. Vždy dosáhnu určitého stupně a i když se daří opakovaně, začnu to brát jako standard, kterej je normální. A o to víc mě sere, když toho vysokýho standardu někdy nedosáhnu.

Mám chuť to vzdát. Přestože jsem introvert, nesnáším samotu. Samota mě nutí k přemejšlení a přemejšlení mě táhne k černejm myšlenkám. A v ten moment to jde se mnou nejvíc do háje, páč není nikdo, kdo by mě z těch temných částí mýho já vytáhl.

 Mám chuť to vzdát. Přestože jsem popsal přes stovku článků, nepřijde mi, že by svět byl lepší. Nevidím, že by mý slova někomu víc pomohly, zvedly ho, změnily mu život. V ten moment se ptám, jestli mý blogování má nějakej smysl.


…a přesto nekončím.


Nekončím, protože mě každý ráno něco zvedne z postele, abych šel do toho divnýho kolotoče znova.

Nekončím, protože někde v koutku duše mě to hrozně táhne k posouvání hranic toho, co ještě dokážu a co ne.

Nekončím, protože jsem hrozná hračička a vždycky najdu něco, k čemu se nadchnu dost na to, aby mě bavilo to tvořit.

Nekončím, protože furt cejtím, že je tu nějaká rozdělaná věc, kterou jsem ještě nezkusil a čeká tu na mě.

Nekončím, protože ačkoliv mi dovede zmrvit náladu každej drobnej šrám, zlepší mi ji každá sebemenší maličkost. A ty stojí za to prožít.

Nekončím, protože i přes všechno mám kolem sebe lidi, který mám příliš rád na to, abych je opustil.

A nekončím, protože kurevsky nerad prohrávám.
Mám chuť to vzdát. Hned. Teď. A tady Mám chuť to vzdát. Hned. Teď. A tady Reviewed by Lamič on 12:52:00 Rating: 5

24 komentářů :

  1. Super článek :). Život stojí za to a já ti ze srdce přeju, ať tu svou babu najdeš!

    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Tak z tohodle článku je mi kurevsky smutno. Nejen proto, že je mi líto, že se tak cejtíš, ale taky proto, že mám pocit, že si dokonale popsal i moje častý stavy a nálady. A dneska ses zrovna dost šíleně trefil do mojí depky, kdy si připadám totálně v koncích, kdy nevim jak vyřešit svoje problémy a vím, že to za mě nikdo neudělá. Serou mě tyhle moje nálady, kdy se nechám něčím/někym totálně semlet a kdy pak nejsem schopna pracovat a racionálně přemejšlet a připadám si vlastně uplně k ničemu.
    Jo, jsem relativně zdravá, neumírám hlady a všechno to, co jsi tady popsal, ale mám to jako ty "hledám něco víc, něco co mě bude v životě fakt těšit, něco co mi při pomyšlení vykouzlí úsměv na tváři" a ne se furt jen pachtit za prachama a nějakým úspěchem, kterej i když třeba přijde, už z něj ani nemám pořádně radost, protože zase musim jet dál....jak namazanej, přepracovanej, vystresovanej stroj....
    Je zajímavý, že já jsem narozdíl od tebe spíš extrovert i bavič a přesto mám uplně stejný problémy. Většinou někde sedím v koutě a přemýšlím, proč nejsem schopna udělat, říct to co chci, postavit se sama za sebe, jít si za tím, po čem toužim, neustále se nepodceňovat a nebo prostě jen zapadnout do toho klasickýho davu lidí, který jsou tak strašně jiný než já...
    Nicméně, myslim si, že tvoje blogování dalo minimálně jednom člověku něco víc :) jsem ráda, že jsem tě poznala, protože je s tebou neskutečná sranda a tak nějak mám pocit, že tě znám a taky se díky tobě učim na věci dívat i z jinýho úhlu pohledu.
    A neboj, někde na tebe tvoje vysněná čeká, jen jsi ji ještě nepotkal, všechno tohle je o náhodách nebo i osudu...sama jsem v tvým věku neměla moc vztahů a zkušeností za sebou a myslela si, že umřu sama a budou mě v obýváku ožírat krysy, protože mě nikdo nechtěl. Připadala jsem si ošklivá, nepochopená a děsně sama...a pak jen stačilo nastoupit do toho správnýho vlaku....:-)
    Zkus tomu dát trochu víc prostoru a tolik na to netlačit, z mý i cizích zkušeností vím, že se o to osud už sám postará...
    btw: snad ten článek nebyl o sebevražednejch sklonech, mý dva kamarádi se zabili a nerada bych se s tím setkala do třetice.

    www.simplyadele.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Mně je zas trošku smutno z toho komentáře, páč mi přijde, že ten článek zpětně vyzněl krapet jinak, než původně měl. Ale to bych nebyl já, abych něco zas nezvoral :-D

      Ono s tou známostí je to docela funny, páč mi ironicky přijde, že mě lidi odtud znaj o dost líp, než ti, kteří mě reálně obklopujou. Alespoň jednu část Jestli je to okej, nebo ne, to nevím.

      U mě je průser v tom, že to čekání je takový blbý v tom, že já jsem kurevsky netrpělivej a myslím, že je krapet vina ve mně než ve smůle. Spíš ale hlouběji, než ve vztazích. To je jen špička ledovce. Až tu příčinu najdu, bude víc hej :)

      Nope, zatím sklony k fiknutí mý životní dráhy v plánu nemám. Minimálně visím pár kámošům pivo (a jednomu oslovení stolu ženskejch), takže by byli pěkně nasraní, kdybych to skrečnul jako úpně. :)) Jsem spíš myslel takový to snažení životní v tom něco změnit. :)

      Vymazat
  3. Hehe, tomu říkám motivace! Ale na začátku jsi mě vyděsil. I ty jeden. :D

    A víš co si myslím? Že to dáš, protože na to máš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. To byl krapet účel no :)

      S tím si tak jistej nejsem, páč jsem tak trošku naučenej, že víra samotná je celkem k hovnu. Ale podpora potěší.

      Vymazat
  4. Myslím, že jsi dosáhl momentu, kdy je na čase přestat se soustředit na výsledek a prostě si užívat hru, průběh, cestu. Je takový pravidlo, že když se člověk po takovým "kolapsu," kterej v tom článku popisuješ, přestane křečovitě upínat k vítězství a prostě maká, tak to všechno k němu přijde, když na to zrovna nemyslí. Zrovna jsem teď taky v takové fázi, kdy jsem si řekla, že prostě jen budu makat na tom, co mě baví (a vyprdnu se na to, co mě nebaví), a ať se stane, co se má stát.
    Vidlička v polévce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kurevsky dlouho přemejšlím, jak tenhle koment pobrat a vzít si z toho nějakou myšlenku. Jestli jde o to, abych to moc nehrotil, tak to je pro mě takový dost na těžko uchopitelný. Páč já prostě jak u sebe vidím problém, tak mám potřebu to nějak řešit. Prostě nějak nemám vlastní to jen tak nechat jít, jestli chápeš :))

      Vymazat
    2. Nene, tak jsem to nemyslela. Právě že to hroť, a HODNĚ. O tom to je. Protože ono to člověka v jednom momentu tak zmůže, až dojde do bodu, kdy je přestat něco hrotit otázka (skoro) přežití. Nebo spíš to pak bude hrotit jiným způsobem... Takový to, kdy "zapomene" na výsledek, přestane na tom tolik lpět, protože jinak by se asi zbláznil. Sakra, nevím, jak to říct. Asi o tom napíšu článek na blog, protože nevím, jak to tady na malým prostoru a bez kontextu vysvětlit :D

      Vymazat
  5. Já půjdu dál, já na to mám. I když už není kam se hnout... :) Jen vydržaj pijoněr, ono se snad poštěstí. A mně taky. Každopádně holky obecně nesnáší vulgaritu. Jestli nemáš trošku problém v tom ;) A pokud by se depka nelepšila, mám tu tématickou báseň pro všechny sebevrahy:D http://frogos.cz/pod-oknem/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že jo. Jen si u mě hoď reklamu na básničku pro depkaře. A ideálně k tomu hoď odkaz na píseň The End od The Doors. To si pak mašli hodí každej, co si to přečte a poslechne :-D :-P(*ironie, nadsázka = nebrat vážně*)

      Nope, s vulgaritou v reálu rozhodně problém nemám.

      Vymazat
  6. Prečo si len každý single človek myslí, že je jediný na svete? Sú ich hromady. Aj tých ľudí, ktorým sa nedarí v nijakom snažení. Dobre ti rozumiem, mám to všetko odžité. A možno aj viac. Koľko píšeš tento blog? Rok? Ja píšem na Wikipédiu desať rokov a bez jedného, jediného náznaku, že by to bolo k niečomu dobré, k niečomu inému než k zneužívaniu mojej práce lenivými študentmi. Ale treba veriť, že niekde je niekto, komu naša činnosť pomáha. Aj keď ho nevidíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páč jsem single a single je od slova sám. To pak snadno myslíš, že seš sama a jakože úplně sama :))

      10 let a nic? Ježiš, to by mě fakt jeblo :-D Zas jestli alespoň víš o nějakejch študácích, kteří to využívaj, tak to zas není úplně na nic. Říkám jako student, kterej z wiki rád čerpá i když by se to nemělo.

      Vymazat
  7. Už mě tenhle blog přestával bavit, ale tenhle článek se povedl, vystihuje pár mých pocitů. Až na to, že nejsem srágora :-D
    Čtu tenhle blog nějakou dobu, do teď jsem neměl potřebu nijak komentovat... Až teď. Nutí mě to dodat, že když hledáš holku, nedaří se ti, nedokážeš ji oslovit, zkrátka vždy něco poděláš a nikam se nedostaneš, jsi pořád ve fázi hledání, je to pořád v pohodě. To přijde.
    Mnohem horší je, když poznáš zajímavou holku, jsi si 100% jistý, že je ta pravá, téměř dokonalý tvůj protějšek, dokážeš si představit, že bys byl jenom s ní už napořád... Plánuješ všechny možné společné zážitky, někam se to posouvá... Všechno nasvědčuje tomu, že jsi ji získal... A ona ti nakonec řekne, že tě nechce.
    GhostRider

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokaždý, jak vidím u komentáře slovo "Anonymní", svíraj se mi půlky strachem z toho, že to bude nějakej hejter, kterej mě totálně zjebe. Nicméně díky za koment, páč tenhle se fakt povedl :)

      Tak to jsem popravdě fakt nezažil a nikomu bych to nepřál. S mou bejvalou to bylo krapet jiný, ale dodneška jsem neměl moc koule to rozepsat, páč furt je to pro mě celkem citlivá věc. Budu držet palce, ať se z toho dostaneš (napsal bych vylížeš, ale to v kontextu není zrovna vhodný) :))

      Jinak kdybys měl chuť nějak víc rozepsat, proč tě blog už moc neba, klíďo písni sem nebo na mail lamic93@seznam.cz. Ohlas na blog se vždy hodí. I když ty negativní se čtou hůř, to je fakt.

      Vymazat
  8. Tak to máš dobrý. Já už to vzdal a kašlu na to. Budu se věnovat práci a kariéře, stejně jediná společnost, do které chodím, jsou lidi v práci. A vlastně mi to ani tak nechybí. Přes víkend se tam těšim a jsem tam rád. Nerad chodim domu, kde stejně nic neni a když přijdu, jsem stejně unavenej, takže se mi už ani nikam nechce... Krom posilky teda... Asi to tak je správně, treba to tak má být.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pak se těším na nějaké tvé budoucí články, páč by mě zajímalo, jestli je to dobrej výběr cesty. :)

      Vymazat
  9. Fuj tajxl jsem se lekla. o.O Docelas mě vyděsil, ale článek naštěstí nabral na obrátkách.
    Neboj, neboj, však ona se nějaká najde. Stačí si jen uvědomit, že takové problémy má mnoho lidí. Když je tvoje okolí takový, jaký říkáš, zkus vyrazit někam jinam. Třeba na nějakej con. Nebo do čajky. Nebo na deskovky. Třeba se poštěstí. Věř, že holky jsou taky lidi. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, jsem to testnul krapet vypointovat :)

      Hele tenhle tejden jsem testnul a má to něco do sebe krapet změnit okolí. Dává to nový možnosti.

      Vymazat
    2. Dává to sakra nový možnosti. Kdybych se měla stýkat jen s lidmi z mýho města, hodila bych si mašli. :D Možná proto si o mně na základce mysleli, že jsem odtažitá. xD

      Vymazat
  10. Můžu říct že jsi kurevsky vystihl spoustu mých myšlenek. Nevím teda kolik ti je, ale mě ve 23 taky dost sere že si nemůžu nikoho najít. Přitom už mám za sebou vztahů dost, akorát jsem asi debilní povahy kterou nikdo nechce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, kámo. U mě je v tomhle obecně průser, že vím, že si seru v tomhle na hlavu sám sobě. Ale tak hej, nějak to dopadne. Přinejhorším si budu moci nechat prašule pro sebe a nebudu to muset dávat nevděčnejm prckům :-D

      Jó, tak to si budeš muset urovnat sám. Zkus očekvat pár článků zpět v archivu (dole vpravo). Třeba tě to nakopne k vlastnímu uvědomění. A když ne, tak alespoň mi zvedneš návštěvnost :-D

      Vymazat
  11. Kupodivu jsou zde i osoby přes 30, které se stále cítí stejně! Ale to bude asi tím, že žijí a chovají se jako puberťáci, byť mají už nějakou tu "kariéru". Ale vztahy mi nejdou doteď a asi nikdy nepůjdou. Obvykle nerozumím tomu, o čem většině lidí jde...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já to mám přesně obráceně. Obvykle vím, o co většině lidí jde a právě proto mám kurevskej problém s někým navázat bližší vztah. :-D Ale je cajk slyšet, že i třicátiníci (nebo třicátnice?) maj stejnej problém.

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.