Recent Posts

Jak Lamič sám oslovoval stůl plný pěkných holek



Vžijte se do kůže stydlivýho kluka. Kurevsky se mu líbí jedna baba a chce ji oslovit. A pak to přijde. Nervozita. Slova se pletou přes jazyk. Neví co dělat. Prostě humus. Ale furt se to ještě nějak dá.

Ale oslovit celej stůl? To už je kurva přes čáru. Taková ostuda! Vždyť budu vlezlej. Vždyť se mi vysmějou do ksichtu! 

Jenže před tejdnem jsem dostal chuť experimentovat a k jednomu takovýmu oslovení se hecnul. Výsledek?



Místo činu – bar


Čekali jsme s kámošem na partu, když v tom to na mě přišlo. Myšlenkami jsem byl u stolu na opačným konci baru. U stolu s trojicí fakt pěknejch vysokoškolaček.

Čas od času mi mrdne v palici. Chci si zopáknout ten hnusnej pocit, kterej mám u oslovování holek pokaždý. Nervozita. Klepavý ruce. Tep plus 3 tisíce. Něco mě na tom hrozně láká.

Jestli paříte poker, jde o to samý, jako když pošlete do banku všechny prachy a blufujete. Výzva, adrenalin, zkouška vůle. Miluji to a nesnáším zároveň. Ale ten pocit přijde jen někdy.

Najednou už jsem nemohl vydržet. Prostě jsem vstal a šel jsem tam. Letmo jsem obhlídnul situaci. Furt tam seděly. Pro uklidnění jsem zašel na hajzl k umyvadlu. Opláchnout ruce, uklidnit hlavu, zhluboka nadechnout. A šlo se na to…


Jak oslovení stolu probíhalo 


Otevírám dost často na to, abych věděl, jak začít.

Nasadit úsměv, nehrbit se, udržovat oční kontakt + mluvit dostatečně nahlas. A přicházet k oslovovaným zepředu či z boku, nikdy ze zadu. Jinak se leknou, pustí se obranej reflex a přičte mi to mínusový body.

Na nic jsem si nehrál. S výrazem milého neviňátka jsem použil přímou metodu. Vidím tři sympaťandy a zajímalo by mě, jakou mám šanci, že by se s nimi seznámil klučina, jak já.

Následovaly vykulený ksichty a nehoráznej výtlem. Jejich. Bejt to dva roky zpět, zrudnu a mý sebevědomí bude menší než Cipískův pinďa. Teď ne. Upoutal jsem pozornost a zaujal.

Podle mýho tam hrála důležitej vliv davová psychóza. Čím víc lidí sedí u stolu, tím menší šance, že někdo vystoupí z davu. Tohle je přesně ten případ. Čuměly na sebe a čekaly, která z nich první zareaguje. Protože lidi obecně neradi říkají přímý NE, nakonec kejvly a já si s radostí přisedl.

Kecali jsme o obecnejch věcech. Škola, koníčky, co oslavujou a tak. Celkem jsme se i nasmáli. Jenže se tam pak projevila moje obrovská slabina.

Neumím bavit dav. Sám. Najednou jsem seděl u tří bab a měl jsem nějak víc vést konverzaci? Hups…

S přibývající kadencí tichých chvilek a mojí nervozitou jsem cejtil, jak to šlo úplně do sraček. Vytlemený výrazy holek střídaly ksichty alá „Co to kurva mele? Jak se ho sakra zbavit?!“

V tu chvíli mi bylo totálně na zvracení. Asi jsem moc velkej cíťa, ale jakmile prostě v obličeji ostatních nevidím žádný zaujetí, neumím se přes to přenýst.

Když jsem poznal, že z tohohle nic nebude, s přáním pěkného večera jsem se rozloučil. A abych tý tragikomedii dal korunu, málem jsem se před nimi během odchodu rozmrdal o židli. :-D


Co si z toho vzít 


Přemejšlím, co se posralo. Pokud ty baby byly jen v dobrý náladě, ale samy neměly chuť se seznámit, pak jsem měl prostě smůlu na výběr. Nebo jsem jim nemusel sednout.

Jenže to je takový dost na píču vymlouvání a sám si to nemyslím. Já totiž v těchto situacích trpím obecně problémem, že si neumím získat zájem. Jako kámoš asi působím okej. Ale mít se mnou něco víc? Neeee.

Mrdá mě to ještě víc z toho důvodu, že naprosto přesně VÍM, co dělat, abych nespadl do friendzóny. Mluvit o sobě tak, abych zaujal. Prodat se. Abyste získali dojem, že jsem někdo, kdo stojí za seznámení. A pak flirtovat. Slovy, dotyky. Prostě kundě v ten správnej moment dát najevo, že mi nejde jen o pokec.

Jenže jsem posera. Kvůli stydlivosti a nízkýmu sebevědomí mám problém mluvit o sobě nějak líp. Protože z mýho pohledu nejsem někdo, kdo dokázal něco extra. Nerad se vychloubám, když z mýho pohledu nemám čím.

Navíc mám obavy i z překročení té linie friendzony. Ze strachu, jak ženský zareagují. Furt si v makovici říkám, že ještě není dobrej čas. Že si ke mně zatím nevybudovaly důvěru a musím počkat.

Jenže čekám tak dlouho, že je to přestane bavit. A nevím, co s tím. Což nasere, když víte, kam s NÍM a nemůžete. :-P

Protože mám raději konverzaci ve dvou, přemejšlím, zda v těchto situacích není lepší jednu z bab co nejdřív izolovat. Jenže jak a kdy? To prostě netuším.

Jakou máte zkušenost vy s oslovením na barech a zábavě? Ať už v roli aktéra, nebo přijímaný osoby. A co vás, ženský, případně na chlapech zaujme, abyste byly otevřený širším možnostem známosti? Podělte se v komentářích.
Jak Lamič sám oslovoval stůl plný pěkných holek Jak Lamič sám oslovoval stůl plný pěkných holek Reviewed by Lamič on 16:24:00 Rating: 5

20 komentářů :

  1. Kdyby tam nebylo tolik sprostých slov, tak to mohl být dokonalý motivační článek :)
    Každopádně jsem na tom stejně, neumím bavit dav, nejlepší pro mě, když holka je u baru a já jdu k baru si objednat také něco k pití. Jenom najít tu záminku. To samé v obchodě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík za koment. Už jsme řešili na FB, takže nebudu opakovat.

      Ono popravdě s jednou holkou je to víc easy. Záminky se občas hledaj hůř, ale když jsi trošku všímavej, něco vždy najdeš :) Přeji good luck.

      Vymazat
  2. Hlavně NEMYSLET! :D Mě stačí pár drinků, „zapnu se" a už se kolem dějou jen samý kouzla! :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě průser nás stydlivejch intelektuálů, že moc myslíme. :-D Mně zas stačí pár drinků, aby se zapnula šavle. A hodit to v nesprávnej moment na nesprávný lidi moc nepřidá. :-D

      Vymazat
  3. "Prostě kundě v ten správnej moment dát najevo, že mi nejde jen o pokec." Tohle mě pobavilo...a celkově celý ten článek. :) Mně přijde, že o ženách obecně přemýšlíš, jak kdyby byly nějaký jiný živočišný druh či co. Nemyslím si, že je třeba nad tím tolik uvažovat a až tak moc se snažit, protože to ve výsledku pak nevypadá dobře a sklidíš akorát posměch. Navíc tvůj přístup, kdy ti je v podstatně jedno koho oslovíš, hlavně když je pak možnost zásunu, mi přijde taky trochu mimo. Protože podle mě není žádný univerzální předpis rozhovoru, který bys měl v takové situaci použít a fungoval by na všechny bez rozdílu. Navíc podle mě, když oslovíš celý stůl, tak se ti většinou dostane vždy jen toho výsměchu, navíc nemůžeš jim říct, ať si vyberou, která by tě chtěla, protože pak je více než jasné, že se žádná neozve. Musíš cílit a vybrat si jen jednu - tvůj přístup typu zkusím celý stůl a třeba se jedna chytne je podle mě blbost. Vyber si jednu, za kterou přijdeš a pokud ji chceš "izolovat", jak píšeš, tak proč si s ní prostě nejdeš zatancovat nebo ji nepozveš na panáka. Pak už ta konverzace bude přirozenější, pokud jste jen dva a nebudeš muset "bavit celý stůl", když ti to stejně nejde a vždycky na tom pohoříš. Good luck.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sakra, ženská, ty seš kurva pěknej grafoman! :-D Dík. Pobavení byl účel.

      Nejde o živočišnej druh, ale přístup. Chlapi a ženský v kurevsky moc věcech prostě uvažujou jináč. Tak to bylo, je a asi i bude. Což nemění moc na tom, že nad tím přehnaně přemejším. :-D

      Vůbec si nemyslím, že by měl existovat nějakej univerzální přepis rozhovoru. To by byla sakra nuda! V tom je to kouzlo. Každá situace i ženská je jiná a to poznávání je na tom ta největší prdel. :-)

      S tím zaměřením na jednu něco bude. Příště možná testnu. :) Určitě mi nešlo o to, co mi tu nabízíš. Tedy aby si vybraly samy. Jen jsem chtěl testnout něco novýho. Kdybych to neudělal, nikdy bych sám nezjistil. Thanks :)

      Vymazat
  4. Davová psychóza mi přijde jako moc silné slovo v případě stolu někde v hospodě. Konformita by tomu sedla asi líp. :) Ale jinak zajímavé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak nejsem študovanej psycholog, tak přesnou hranici neznám. Ale mýho jde o to, že konformita je příčina, davová psychóza důsledek. Ale někdo erudovanej by mi to jistě omlátil o makovici. :-D

      Díkes :)

      Vymazat
  5. Nevím, co se řešilo na FB, ale souhlasím, že těmi vulgarismy si škodíš. Možná je to tvoje image, ale třeba mě to vadí, i když článek je jinak super. Klidně sem tam použij nějaké to slovíčko, ale tohle je v každé větě. Samé rozmrdat, mrdne... Přejí se to hrozně rychle. V každým případě obdivuju, že to takhle zkoušíš. Já mám opačný problém. Nemám problém bavit společnost, bejt vtipnej, chytat se témat, ale zas bohužel nemám tu odvahu, abych takhle přišel:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže jestli chápu správně, tak není průšvih v tom, když to je, ale že moc často. Okej, tohlencto už je víc konkrétní a dá se s tím nějak pracovat. :)

      Strach z toho má dle mýho každej. Taky to nedělám každej druhej večír. :) Pokud umíš bavit lidi, věříš si a seš ukecanej, tak to dle mýho máš jednodušší. A já ti kurevsky závidím. :-D Prostě se to musí zkusit.

      Nejhorší co se ti může stát je to, když přije holky frajer nebo tě sama pošle ostře do háje. To první se mi ještě nestalo (jsem klikař :-P), to druhý bylo úplně poprvý tenhle tejden a prostě jsem odešel. Easy.

      Vymazat
  6. Mě jakožto introvertce by to vyhovovalo :D. Škoda, že je to u mě naopak - já musím udělat první krok :/

    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jak takový první krok v podání introvertky vypadá? Povídej, přeháněj :)

      Vymazat
  7. Keďže nechodím do barov a na zábavy, k prvej časti otázky nemám čo povedať. :-)

    No a k druhej časti – širšia možnosť známosti je v prvom rade len vtedy, keď je tam chémia. A keď nie je, tak sa to nedá žiadnym kecaním napraviť. To len niektorí chlapi si myslia (nevravím, že ty), že ženským nezáleží na vzhľade, ale iba na duši, a keď absolvujú ten správny kurz balenia, tak môžu dostať každú. Omyl. Kde nie je chémia, tam to rámec priateľstva neprekročí (iba ak u nejakých masochistiek a inak narušených, čo z nejakého dôvodu chcú muža aj za cenu utrpenia v posteli).

    No a teraz osobne – keďže vzťahy beriem smrteľne vážne, čo značí, že idem len do vzťahu, kde je možnosť jeho vytrvania až do smrti, tak z autopilota zdvorilostnej konverzácie prepnem na ručné riadenie až keď vysvitne, že dotyčný má nejakú dôležitú životnú hodnotu spoločnú so mnou. Ale len ak to vyhlásil sám od seba, nie potom, čo som o tej hodnote povedala ja, lebo vtedy je riziko, že si to vymýšľa, aby sa mi páčil. :-)

    A u mňa pridlhé čakanie na vykročenie z línie friendzony nie je prúser. Kamarátiť sa vydržím donekonečna (ak je dotyčný aspoň čiastočne príčetný). Trvale odpisujem len tých, z ktorých mám pocit, že im ide iba o jediné. Teda, niežeby som takých stretla veľa. :-)

    Ozaj, a tie vulgarizmy sa nepáčia ani mne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díkes za podnětnej komentář. Ostatně u tebe je to naštěstí pravidlem. :)

      Chápu no. Já právě zrovna v tomhle konkrétním případě cejtil, že tam prostě není oboustrannej zájem a proto jsem z toho vycouval. Dle mýho je totál normální, že nemusíš sednout každýmu. Jen přemejšlím, co příště udělat líp. :)

      Chápu. Řadě lidem trvá, než si protějšek pustěj k tělu.. :) Já mám bohužel tu zkušenost, že když to počáteční přešlapování trvá moc dlouho, je to průšvih a nic dobrýho z toho nevzejde.

      Vymazat
    2. Tak niežeby z toho niečo dobrého zišlo v mojich prípadoch. :-) Chlapca – vždy to bol chlapec, nie ja – totiž po čase prestalo kamarátstvo baviť a prestal so mnou komunikovať. S jedinou výnimkou, ktorá však tiež nie je úplne istá...

      Vymazat
    3. Tak budu držet palce, ať to vyjde. :)

      Vymazat
  8. Osobně k těm vulagrismům - nevadily mi, dokud jsi nepoužil kunda. To je opravdu odpudivé.
    Co se týče článku. Kvalitní, jako vždy. Zajímavé, co se ti honilo hlavou a osobně si myslím, že když víš, že ti nejde bavit lidi, tak bys to měl trénovat. Já osobně nemám ráda, když kluk neví, co dál. :)
    Ale palec nahoru za odvahu oslovit houf slečen, většina si netroufne.

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D To myslím, že jsem za dobu svý blogerský "kariéry" sepsal už horší výrazy teda.

      Jde o to, jestli má smysl investovat čas do slabiny, nebo spíš tahat na svý přednosti. Já když se s tebou budu bavit ve dvou, věřím, že jsem schopnej tě rozkecat, pokud si alespoň trochu sednem. Ale bejt střed pozornosti celýho stolu je prostě něco, co mi jako introvertovi není vůbec příjemný. :))

      Dík. Dalo mi práci se k tomu dokopat a nevím, jestli to v dohledý době někdy zopáknu. :-D

      Vymazat
  9. Tak toto je najlepší "príbeh" aký som kedy čítala za poslednú dobu :D To chcelo odvahu :D
    A podľa mňa tie vulgarizmy nie sú až tak zlé, vďaka nim má príbeh určitú atmosféru :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díkes :) Popravdě už jsem zažil veselejší příběhy teda. Ale to si nechám na jindy.

      Musím vykoumat ten správnej balanc, kdy jo a kdy ne. Zas když je to moc, tak to neba číst ani mě. :)

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.