Recent Posts

Kdo je pro vás v životě OPRAVDU nejdůležitější?



Kdo by to pro vás měl být? Mamča? Tatík? Buchta, kterou jste čerstvě sbalili? Ani náhodou!

Odpověď je směšně jednoduchá. Průser nastává v situaci, kdy si to musíte přiznat. Protože ať se vám to líbí, nebo ne, po tomhle světě běhá jen jedinej člověk, který má pro vás nejzásadnější význam.


Jste to VY! 

Egoistické? Povrchní? Jo, jenže pravdivý. Podle mě i ten nejsvatější člověk, který by se pro ostatní rozsekal na tisíce kousků, je ve finále nějakým způsobem egoista. I já, kterej nemá problém nezištně pomoct okolí v tom či onom to dělám proto, abych si nezkurvil mezilidské vztahy. 


Nevěříte?


Vzpomeňte si na moment, kdy jste do ruky dostali nějakou vaší kolektivní fotku s kámoši/ spolužáky/ kolegy. Koho jste tam hledali jako prvního? Vsadím se, že drtivá většina sebe. 

Když ztratím prachy já, bolí mě to jak svině. Když se totéž stalo bráchovi, tak mi to přišlo smutný, ale to je tak vše. Ve finále mě to až tak moc neštvalo. 

Touha po naplnění vlastního pocitu důležitosti a uznání patří k velmi silným motorům většiny lidí. Vedle biologických a jiných. Ego je hrozná svině a dovedeme kvůli němu dělat obrovské kraviny. 

Pamatuji si návštěvu maturáku jiné školy. Tančil jsem s jednou holkou (kunda jak svině) a v tom mi SMSkoval kamarád. Náš spolužák to přehnal s chlastem a bylo mu blbě. Tak se po mě sháněl, abych pomohl spolužáka dovést do auta. 

Co myslíte, že jsem udělal já? Zprávu jsem ignoroval a dál tam s holkou laškoval. Protože o tu holku jsem prostě nechtěl přijít. A že někde ležel můj ožralej spolužák ve vlastních zvratkách, to mě tehdy až tak moc nesralo. Bylo to ode mě hnusný a zpětně mě to dost mrzí. Ale udělal jsem to. 


K čemu je to dobré 


Stejně jako to máte vy, vnímají tento fakt i ostatní lidé. I oni stavěj své ego kurevsky vysoko. Jen slušnost a společenská korektnost jim nedovolí, aby to řekli nahlas.

Jakmile vám tohle docvakne, odhalí se supr možnosti, jak s tím v rámci komunikace a vztahů pracovat. I ostatní touží po uznání a pochvale od někoho druhého. A dovedou ji ocenit, pokud je vyjádřena upřímně a konkrétně. 

Na vysoké škole jsem dostal z velkého předmětu jedničku jen jednou. Učitel byl hroznej nerd, totálně zažranej do svého oboru. Nesnášeli jsme ho. Snáze byste se dostali Taťáně Kuchařové do kalhotek, než s tímhle chlapem vést normální hovor. 

Během semestru jsem nepatřil k nejlepším. Byl jsem vůbec rád, že jsem se k ústní dostal. O dobré známce ale rozhodlo vedle mých znalostí něco jiného – taktně a nevtíravě jsem naznačil tomu docentovi obdiv, že se dovede zabývat tak těžkým oborem a ještě v cizích jazycích. Dostal jsem lepší známku než některé šprtky, které na ten předmět tvrdě dřely. 

Důležité je ale myslet na jedno:

Žíznivej chlap v poušti ocení kapku vody více, než námořník na širém moři. A pochvalu nejvíce ocení ten, kdo není za moc věcí chválenej. 


Kam dál?

Kdo je pro vás v životě OPRAVDU nejdůležitější? Kdo je pro vás v životě OPRAVDU nejdůležitější? Reviewed by Lamič on 15:24:00 Rating: 5

14 komentářů :

  1. Veľmi pekný, ale hlavne pravdivý článok... dlho som s touto myšlienkou len flirtovala, no po čase som sa do nej zamilovala a viem, že Ja musím byť na prvom mieste, lebo ak nebudem na prvom mieste u seba, tak potom kde?

    Daniela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)

      Hrozně pěkně to okomentovala jedna paní na Facebookový skupině. "Co nemáš pro sebe sama, nemůžeš to dát ani nikomu jinému".

      Na druhou stranu člověk zas nesmí bejt přehnanej zmrd, protože pak si zas ostatní řeknou "Když je na mě tak hnusnej, proč bych na něj já měl bejt jinej." :)

      Vymazat
  2. To moudro na konci se mi moc líbí! Tvůj článek taky... Je jasný, že každý má určité ego, je to součást každého jednotlivce. Taky je logické, že když někoho chválíš často, ego mu vzroste a přestane si pochvaly vážit. Každému pak ego roste jinak, každý se umí jinak ovládat a řídit. Ale ať už ho máme jakékoliv, přirozeně (i když nevědomky) budeme svou osobu stavět do vyšších příček priorit! ☺ Je to přirozené.

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Kupodivu jsem ten citát odnikud vědomě nešlohnul a napsal jsem to z vlastní myšlenky.

      Ono vedle vlastního sebevědomí to má obrovskej dopad na to, jak tě ostatní berou. A je jedno, jestli chceš zaujmout, někoho sbalit, vyjednávat, mít referát.

      Tuhle si pamatuji blogovej článek, kde jeden podnikatel popisoval vyjednávání s klientem. Hádali se o cenu. Podnikatel nakonec řekl ok, tak vám to slevím z 10000 na 9995. Co myslíš, že udělal klient? Vzal to. Protože dostal, co opravdu chtěl - ukecal podnikatele. Že byl rozdíl jen 5 korun bylo vedlejší :-D

      Vymazat
  3. Je to tak, proč to popírat. Nakonec má člověk vždycky jen sám sebe. Nepřijde mi to egoistický. Přijde mi to přirozený. Je to tak a tečka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jde o to, že spousta lidí tohle nechápe, když se snaží navázat kontakt s někým jiným.

      Vem si třeba hádku v páru, kdy se dohadují, kam pojedou na vejlet. Často si oba obhajují svoje, ale už jim nedojde, že dokud z toho ten druhej neuvidí nějakej profit, nikdy na to nekejvne. :)

      Vymazat
    2. Aneb jak manipulovat s ostatními, přítelem...a tak dále.

      Vymazat
    3. Máš recht, že tohle je fakt kurevsky tenká hranice. Stejně, jako se dá váleček použít na těsto nebo mlácení po hlavě, můžeš poznatky zde použít pro porozumění druhým nebo s nimi manipulovat. Ty máš tu volbu a pak i následky z toho :) Dobrej podnět pro článek samozřejmě.

      Vymazat
  4. Poviem ti pravdu, ja by som veľmi rada patrila k takým egoistom. A pravdupovediac, určite sú na tom psychicky lepšie ako ja, pretože ja patrím práve k tým idiotom, ktorí dali prednosť pomoci priateľke či rodine pred svojim rande. Aj keď som im potom vyčítala, že ma pripravili o možnosť prísť konečne o panenstvo, i tak som sa rozhodla ísť a pomôcť im. Aj navzdory výkrikom svojich hormónov, či rozumu, proste, nevedela som nikdy povedať nie, a neviem to doteraz. Asi potrebujem menší kurz asertivity či egoizmus. Keď sa to rozdávalo ja som stála v šore, kde netrebalo čakať, na zmysel pre pomoc. No čo už, bez bláznov ako ja by bol svet smutnejší :-). Takto sa aspoň máme (máte) na kom zasmiať :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní hodně smutně.

      Nemám páru, jak to v tvé rodině a okolí funguje a je to tvoje osobní věc, takže by asi nebylo dobrý to tahat na net. Tahat tedy jakékoliv univerzální rady by bylo jak řezat někoho skalpelem a nevědět, co vlastně operovat.

      Pokud jsi raději pomohla kamarádce či rodině, nemusí jít o chybu. Ve finále je přeci supr, když máš starost o svoje blízké. Protože jsou součást tvého okolí a byla by kravina jít proti nim, pokud fakt nemáš pádnej důvod. :)

      Vymazat
  5. Ono je hlavně trochu rozdíl v tom, kdy tě vede Ego, který jde jen čistě po tvým úspěchu bez ohledu na druhý a kdy tě vede, jak bych tak řekla, vlastní vědomé Já, kde právě vztah k sobě sama se pak přelévá na druhé... krásný příklad vedení Ega byl právě to, kdy si nechal kámoše ve zvratkách kvůli buchtě... tvoje pozdější lítost to navíc jen potvrzuje... to bylo ego jak prase a to s vztahem k sobě má opravdu hodně daleko :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že trošku nepobírám, jak to teď myslíš :)

      Osobně činnosti dělám kvůli dvěma důvodům...

      a) Sobecké ego - To jsou věci, který děláš čistě pro vlastní prospěch. Ať jde o jídlo, prachy, či zábavu.

      b) Nesobecké ego - Věci, které děláš pro ostatní, ale v konečným důsledku zde hraje prim tvůj příjemnej pocit, případně vedlejší profit. Pokud bych třeba tomu kámošovi pomohl, tak z toho a) Mám dobrej pocit a za b)Vidinu vděčnosti. Obojí ale v zásadě dělám kvůli sobě, ne ostatním :)

      Pokud by v těch zvratkách byl někdo úplně cizí, je mi to úplně jedno a nechám ho, ať se v tom vykoupe :-P Protože z případný pomoci nic nemám.

      Vymazat
  6. Keď dôjde na lámanie chleba, každý je egoista. Je to proste fakt bez ohľadu na to, či sa bavíme o vážnych situáciách alebo len o spomínanom laškovaní so slečnou na maturiťáku. Myslím, že je to práve naše ego a sebeckosť, vďaka čomu dokážeme prežiť v tomto svete. Kedysi som sa tiež išla rozkrájať pre to, aby ostatným bolo dobre a ako to dopadlo? Samozrejme im bolo fasa dobre a ja som v kúte plakala. Ach, mladé naivné roky života. Skôr či neskôr sa každý dopracuje k tomu, že začne myslieť v prvom rade na seba, lebo či chceme alebo nie, jediný na koho sa môžeme v živote spoľahnúť, sme my sami (bez ohľadu na to, aké hory-doly nám nasľubujú kamaráti).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop. Tam jde o to, že když nebudeš trošku myslet na sebe a rozkrájíš se jen pro ostatní, dřív či později to na sobě ucítíš. A ve finále to dopadá tak, že jak seš sama na tom špatně, těžko uděláš radost jiným.

      Někdy v budoucnu plánuji tenhle článek trošku rozvést jiným postem. Ale uvidíme, kdy se k tomu dostanu.

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.