Recent Posts

Co se zvrtlo na mojí seznamovací výzvě



Pouze pár lidí si dovede upřímně přiznat, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem leží jen v jejich hlavě.

Já jsem jeden z nich. Obzvlášť v seznamování.


Co vedlo k seznamovací výzvě


Několik dosavadních týdnů jsem byl naprosto zoufalej. S výjimkou víkendů jsem žil asociální život. Hrabalo mi.

Do toho přišlo jaro. A ženský se odhalovaly. Pěkný nožky pod sukní, odhalený ramínka. Obojí se mi za normálních okolností líbí. Každej normální chlap se rád ohlédne za pěkně tvarovaným zadkem, který obepíná šik sukně.

Jenže já trpěl. Představte si vyhladovělého vězně, kterému před celu položí steak. Propečenej, voňavej, šťavnatej. Jedinej průser tkví v tom, že vězeň na něj nedosáhne.

To byl i můj případ. Měl jsem všechny ty baby jak na dlani. Ale moje stydlivý prostě nemohlo udělat ten rozhodující krok oslovení. Vrcholem bylo toto:

Klikni pro zvětšení

A tak se i stalo. Chtěl jsem začít znovu od nuly. Pěkně jsem se oháknul, navoněl, učesal a šlo se na to. Jenže se to jaksi zvrtlo…


Jak to probíhalo


Abyste se propracovali k úspěšnému oslovení cizí holky, vyžaduje to zvládnutí určitých mezistupňů. Čím míň si věříte, tím více mezistupňů si musíte projít.

Já tentokrát začal s prodavačkou v obchoďáku. S jednoduchým dotazem – kde tady prosím prodáváte müsli?

Přijde vám to stupidní? Hloupé? Možná. Ale pro můj rozjezd ideální. Rutinu jsem měl už zažitou z dřívějších měsíců. Úsměv, oční kontakt, rovný postoj, silný hlas. Výsledek? S radostí mě navedla. Šlo koneckonců o její práci.

Tady měl můj oslovovací den skončit. Dokázal jsem vnitřního introverta převést. To jsem ale nevěděl, že potkám ji.


Kvůli komu možná seznamovací výzva skončí?


Seděla na lavičce a něco si četla. Vyšší hubená postava, delší hnědé vlasy, nádherné tmavé oči. Najednou jsem ucítil tu zvláštní energii, která dokázala přebít mého introverta i zásady. Nohy mě vedly přímo k ní. S nesmělým úsměvem jsem se otázal, zda si mohu přisednout. Souhlasila.

Říká se, že když chcete holku oslovit, musíte tak udělat do tří vteřin. Jinak nad tím vaše makovice začne moc dumat a jde to komplet do prdele. V tom horším významu.

Potvrzuji. Najednou jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Začal jsem si hrát s foťákem, pak mobilem a nakonec jsem zadumaně zapínal tašku. Abych tam jen tupě neseděl. Srdce tlouklo, ruce se třásly, pot tekl. Hlavně něco vykoumat.

Pak jsem se podíval naproti. Na vchod do kavárny. Tak jsem vše vsadil na jednu kartu.

Raz… dva… tři… 

„Ahoj. Prosímtě, už jsi někdy byla v támhleté kavárně?“
Překvapeně se otočila.
„Ahoj. Nene, tam jsem nikdy nešla, hele.“

Odpověď nic moc. Pak mě ale okouzlila. Úsměvem. Chvilkovým, jen se mihnul. V ten moment jsem věděl, že šlo o kladnej signál. Signál, že chce, abych hrál dál. Kdyby reagovala stroze, hru bych ukončil. Tahle slečna ale chtěla pokračování. A já ji vyhověl.

„Aha, já že tu čekám na autobus, tak jsem si řekl, že se tam stavím,“ řekl jsem a krátce se zamyslel. „Nechceš se přidat?“ dodal jsem. Podbarvil jsem to lišáckým úsměvem. Ona se opět pousmála.
„Ty jo, já nevím. Mně to za chvilku jede.“

Vycítil jsem, že jsem jí tou nabídkou potěšil. Podle tónu hlasu, který zněl spíš vyzývavě. Chtěla se nechat přesvědčit. Dělala drahoty. A to na ženských hrozně žeru. 

„A co to znamená za chvilku?“ optal jsem se.
„Ve čtyři.“
„To je v pohodě. Mně to jede ve čtvrt na pět. To stihnem.“

Lhal jsem. Autobus mi jel až o další hodinu později. Šlo o ukotvení. Dát holce pocit, že jsme na stejné lodi. Sytý hladovému nevěří. Ale hladový hladovému ano. 


Výsledek?


Souhlasila. Kávičkovali jsme necelých patnáct minut. A šlo o nejlépe strávenou čtvrt hodinu za poslední měsíce.

Na konci setkání jsem od ní dostal kontakt na Facebook. Nikdy se při prvotním seznámování s holkou neptám na telefonní číslo. Pouze email nebo Facebook. Někdy vám vysvětlím proč.

Nyní máme domluvené setkání na příští týden. Jenže na tomto kávičkování mi z nějakého důvodu záleží mnohem víc, než na těch předchozích. Předchozí holky (všude to krachlo) byly fajn, ale už hodně dlouho se mi nestalo, abych na některou myslel tak moc, jako na ni. Bojím se, abych nebyl moc upjatej. Přemotivovanost už mi několikrát dala pěknou ťafku.

Držte mi palce :)

Kam dál? 


Co se zvrtlo na mojí seznamovací výzvě Co se zvrtlo na mojí seznamovací výzvě Reviewed by Lamič on 15:10:00 Rating: 5

9 komentářů :

  1. Hej kááámo tak to je mazec! Paráda, že ses odvážil, to smekám! :) A ještě víc, že souhlasila, to je dost pozotivní :) Z tohohle článku ale vyplývá strašně moc otázek... Píšete si na fcb? O čem jsem tehdy kecali? Co plánuješ podniknout na dalším setkání? Ale fakt pecka, tohle prostě "osud" a za 30 let... "To víš synu, to jsme se s maminkou katkhle náhodou potkali na zastávce..." :D Ale ne přeju ti to, prostě bomba :) Bude doufám článek s pokračováním? :)

    Zprávař

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Jedním z podnětů byl i ten tvůj článek, jak ti kámoš "pomáhal" oslovovat ženský :)

      Popravdě na FB teď moc ne. Já se na vlastní FB teď dostávám minimálně a s tou holkou si raději popovídám naživo, než psát. Ohledně zbytku se uvidí.

      To ostatní zatím nechci prozrazovat. Podle nálady se uvidí, jestli to někdy rozepíši. Popravdě si nemyslím, že jsem nějakej supr randící guru a jde mi líp oslovování, než samotné randění :)

      Vymazat
  2. Já rovnéž doufám, že bude nějaké pokračování... :D Lamiči, ty se nezdáš! :D
    Držím ti palce a taky ať z toho je něco... většího než obyčejná schůzka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)

      Jinak jsem koukal na ten tvůj článek o Youtube a za sebe si myslím, že pokud ti ten formát sedne, jdi do toho. Na druhou stranu to nedělej jen kvůli představě, že snadno vynikneš. Jo, průměrner youtuber asi bude mít více zájmu než průměrnej bloger. Ale ta konkurence je tam obrovská a podle mě to budeš mít hodně těžký, pokud bys k tomu přistupoval jen zištně pro vyšší návštěvnost.

      Vymazat
  3. Když se nad tím člověk zamyslí, tak ten osud tam roli prostě hraje. Ale největší roli tam hraješ ty - respektive tvá mysl. Už jen tím, jak myslíš, tak to ovlivní celé dění kolem tebe...

    Takže si nech ty kecy typu 'ale bojím se,že...' a jdi do toho jako chlap, protože jsi začal prostě báječné. Můžeš se na to dívat že dvou pohledů - obávat se, že uděláš chybu, a nakonec ji uděláš, protože JSI TO NA CO MYSLÍŠ.

    Buď ten sebevědomý týpek, co je otevřený novým věcem a bude to to nejlepší, jak se k tomu můžeš postavit. Sebevědomí je recept na úspěch!

    Tak ti přeji úspěch v jakékoliv podobě, protože pro každého tento pojem znamená sakra rozdílné věci. Buď sám sebou a nezapomeň, že ty to s holkama prostě umíš!

    :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za povzbuzující text.

      Ty "kecy", které zmiňuješ, píši proto, že se tady chci vyjadřovat upřímně. Bez přetvářky. Nechci sem psát rádoby hrdinskej bullshit, nechci se prezentovat jako ýbr mástr bez chyb. To není můj styl :) Když cítím obavy, zmíním obavy, které může mít každej z nás a není důvod se za ně stydět.

      Přístup a správné naladění dělá hodně, ale stavět sebevědomí jen na vzdušných zámcích je podle mě kurevsky krátkozraký. Vím, kde mám přednosti i slabiny. A raději do všeho jdu s pokorou a pak jsem příjemně překvapenej, než naopak :)



      Vymazat
    2. V tom samozřejmě souhlasím, ale dovolím si konstatovat, že ty sebevědomí můžeš stavět už na slušných základech, nikoliv jen na vzdušných zámcích, víš jak :)

      Vymazat
  4. Držím palce a gratuluju k odvaze. I kdyby nic jiného, tohle už je kus práce. S jedním klukem jsme po sobě jeden semestr pokukovali v tramvaji, bylo vidět, že bysme si oba dali říct, ale nakonec ani jeden z nás neudělal první krok. Ale už jen při přemýšlení, co bych měla říct, jsem si uvědomila, jak to máte těžké, takže i oslovení je pro mě velký kus práce :) Tak doufám, že se ti vyplatí :)
    Střelenčin průvodce po Galaxii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)

      Mně v přístupu k oslovování hrozně pomohlo to, když jsem si vzpoměl na mé pocity, když mě oslovovali různí lidi na ulici s nabídkami. Sbírky, jehovisti, bezdomovci atd. Zažil jsem si to na vlastní kůži i z druhé strany a tak se občas dovedu vcítit do druhého. Jak to vnímá, co potěší, co naopak pobouří :) I tak to někdy bývá problém, protože nedovedu oslovovat, když nejsem správně naladěnej.

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.