Recent Posts

Nespravedlivé předsudky vs. realita o melancholikovi. Jaká je pravda?

Když se řekne melancholik, většina lidí si představí hromádku neštěstí. Někoho, kdo furt bulí a leží v depkách. Jak naznačuje i úvodní obrázek.

Blbost.

Do těch může spadnout kdokoliv. Jen tenhle temperament má pech, že na své okolí často působí nemastně a neslaně. Zdůrazňuji, že na první pohled. Zdání totiž klame a melancholik v sobě skrývá velice zajímavé vlastnosti.


Melancholik - uzavřený, orientován na výsledky


Líbí se mi citát z jedné knihy: 

„Melancholik má největší předpoklady k úspěchu. Nesmí však být svým vlastním nepřítelem.“ 

Vezměte si moji kámošku, která se mnou chodí na seminář ke kvalifikační práci. Dovede se pokaždé kousnout a soustavně se připravovat na zkoušku i několik tejdnů. A výsledky tomu odpovídají.

Lidé jako ona mají většinou smysl pro řád a pořádek (ne nutně fyzickej). Nejvíce tíhnou k dokonalosti v mnoha směrech. A dovedou jí podřídit obrovské množství času a úsilí. Plánují a plánují, aby vše vyladili. Protože chtějí mít za všech okolností skvělé výsledky. 

To zní fajn, že jo? Jenže každá mince má dvě strany. 

Když si všimnete některých komentářů na blogerských skupinách na Facebooku, spousta holek se ptá na témata blogu, která mají zvolit. Zajímá je, jak vypiplat to či ono, jaké rady pročíst… zkrátka to nechtějí posrat. Blbý je, že často ten blog ani nezaloží, protože zrovna ta jejich stránka musí mít tak moc chyb, že ji určitě ostatní budou hned kritizovat. To si alespoň mohou myslet.

Melancholici tíhnou pod tlakem perfekcionismu k přehnané sebekritičnosti. Nic jim není dost dobré. Ve finále občas potřebují kopnout do zadku, aby se rozhoupali k nějakému činu. Protože tak moc plánují, až se přeplánují a ve finále nic neudělají. Bojí se riskovat a šlápnout do míst, která neznají.

To jim i komplikuje vztahy. Optikou dokonalosti mohou nahlížet i na své okolí. Když už k sobě partnerku, tak ať je sakra perfektní! Chytrá, pěkná, zábavná… a přidejte x dalších podmínek. Nakonec nemusí vybrat vůbec. Pár blogerek, které znám, bych v tom docela našel. :)

Pokud bych vybíral člověka na finální korekturu bakalářské práce, tak určitě melancholika. Mají totiž ohromný smysl pro zodpovědnost a detail. Mají tendenci spíš nedůvěřovat a raději si vše několikrát ověřují. Jsou velice analytičtí a vidí souvisloti tam, kde jiní již ztrácí zájem. A většina z nich má nejblíže ke genialitě. Spousta dobrých vědců či matematici budou právě melancholici. 

Když se vrátím ke kamarádce ze seminářů, její temperament snadno poznáte i podle způsobu komunikace. Pokud jde o připravenou prezentaci, ujde to. Ale s následnou diskuzí, kde potřebuje ihned reagovat na nečekané dotazy, už to je horší. Na rozdíl od sangvinika totiž melancholikům není úplně vlastní improvizace. Potřebují pro svůj čas a přípravu, rádi si vše pečlivěji rozmyslí. 

Melancholik na spoustu lidí může působit přehnaně vážně, někdy až suše. Protože moc neprojevují své emoce. To může mít více důvodů. Kvůli svému výsledkovému vnímání berou spoustu věcí s přehnanou seriózností. I to co nemusí. Touha po dokonalosti v nich může probouzet obavy, aby při určitých situacích nepůsobili na okolí trapně. Někdy chybí větší nadhled.

Přesto mám s melancholiky přáteli skvělou zkušenost. Kontakt se s nimi navazuje hůř, ale jakmile si získáte jejich důvěru, jde o hodně silné pouto. A ještě se mi nestalo, že by mi takový člověk vrazil kudlu do zad. Což se cení.


Kousek melancholika má v sobě většina z nás


Bavíme-li se o České republice, má k nám tento temperament nejblíž. A víte proč?

Protože jsme hodně ovlivnění německým prostředím. Kulturou, která je charakteristická smyslem pro detail, preciznost, přesnost. A to je přesně to, co je vlastní melancholikovi. 

Schválně si všimněte, jak se v ulicích města bavíme my a jak jižanské národy. Jen totální ignorant ten rozdíl necítí. 


Závěrem


Melancholikem jsme uzavřeli čtveřici typologie osobnosti. Série ale nekončí. Naopak. Ta pravá sranda teprve začne. 

A jaká? To se možná brzy dozvíte :) 


Kam dál? 


Nespravedlivé předsudky vs. realita o melancholikovi. Jaká je pravda? Nespravedlivé předsudky vs. realita o melancholikovi. Jaká je pravda? Reviewed by Lamič on 17:43:00 Rating: 5

8 komentářů :

  1. Pár týdnů zpátky se mi vynořila v hlavě taková myšlenka (nemám ponětí, jestli to bylo ve snu nebo v nějakém ranním polospánkovém přemýšlení). Ty jsi zveřejnil tenhle článek, já si ho přečetla a následně zjistila, že melancholik, na kterého jsem celou dobu čekala, na mě nesedí. Takže jsem se neviděla v žádném ze čtyř temperamentů.
    Právě se to stalo skutečností.
    Teď si budu muset přečíst znova všechny čtyři články a snažit se najít sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žádný z temperamentů není jenom jedinej. Ve finále klidně melancholik být můžeš. Já se snažil vypsat jen ty body, které jsou z mého pohledu nejdůležitější.

      Co ti třeba nesedí? Mohl jsem se někde i upsat. Možné to je :)

      Vymazat
    2. Po druhém přečtení (a několika dalších) se v tom melancholikovi možná trochu začínám vidět (pokud si to jenom nevsugerovávám).
      Jsem sebekritická. Asi před měsícem po mě chtěla kamarádka nějakou grafiku k povídce. Tu jsem ji vytvořila a poslala. Líbila se jí. Přesto jsem jí to poslala ještě znovu třikrát poupravené (jednou šlo kupříkladu jenom o otočení nože), protože jsem s tím nebyla stále spokojená. Proto po sobě nerada čtu svoje povídky. Vždycky mi připadá, že jsou pitomě napsané.
      Jestli mi to nějak komplikuje vztahy tak to nevím. Ještě jsem žádný neměla, což možná bude taky právě tou odpovědí na komplikovanost vztahů...
      Zodpovědnost a detail... No, momentálně mám na koleji nad postelí nalepenou takovou folii z lidlu, na kterou se dá psát, a na ní mám momentálně nakreslenou vztahovou mapu ke svojí povídce. Počítá se to?
      Ale tou improvizací si nejsem až tak jistá. Nejspíš nebudu bravurní v improvizaci, ale zase v ní nebudu ani tak hrozná. Hlavně co se týče hraní RPG, kde moje postavy jsou schopné docela rychle reagovat, a vymyšlení a napsání něčeho. Před pár týdny mě něco popadlo s tím, že pošlu svoji povídku do literární soutěže. Bylo to asi tak tři nebo čtyři dny před uzávěrkou a já jsem ji ještě ani nezačala psát. Nápad jsem sice měla už dřív, ale ve dvou dnech jsem ji napsala, třetí den opravila chyby a poslala. Dá se to nějak započítat do improvizace? Protože jestli ne tohle, tak se tam dá započítat účast akce Duben měsíc Drabble - každý den je dané určité téma a za ten den na to musím napsat jedno drabble.
      Ale to s neprojevovením emocí na mě asi bude sedět. Jsem schopná být mezi přáteli, dozvědět se, že nám umřel pes a přesto před přáteli potlačím nutkání brečet. To přijde až později o samotě.
      A pokud vím, kudlu jsem nikomu do zad nebodla.
      Ale nejspíš budu mít i něco z těch ostatních temperamentů. Jenom nevím co. Každopádně teď po tom, co jsi všechny čtyři temperamenty takhle popsal, ti můžu říct, jak teď vidím já. Cholerik je vůdčí typ, sangvinik je ten, který má rád společnost a vyžaduje pozornost, flegmatik je ten, kterému se nechce zvednout a jít něco dělat a melancholik je ten, co všechno analyzuje.

      Vymazat
    3. Veru, podle mě seš melancholička jak vyšitá :-) Už jen fakt, že máš potřebu to takhle obsáhle a z více zdrojů do podrobna rozebírat je jasnej signál. Ještě to krapet edituji o jednu drobnost :)

      U té improvizace musíš brát v potaz, že naše schopnosti se vyvíjej. Teoreticky jde o to, jestli ti je ta improvizace vlastní, nebo si raději vše připravuješ dopředu :)

      S tím koncem to sedí :) Já pak v příštím týdnu postnu i takovej rychlotest, jak se v temperamentu poznat. Alespoň orientačně. :)

      Vymazat
  2. Tak s tímhle článkem sakra souhlasím. Tímto článkem si dokonale popsal melachnolika. Jak sám víš, i já jsem melancholik a když jsem tento článek četl, měl jsem pocit jako kdybych četl popis sama sebe. Chci mít všechno důkladně připravené, chci mít otevřená zadní vrátka, chci detaily. Nikdy bych nikomu nevrazil kudlu do zad a své přátelé si vybírám velmi obezřetně. Když něco prezentuji (například do školy), radši si připravím nějaké podklady a také si připravím odpovědi na případné dotazy. A je taky docela pravda, že občas potřebuji nakopnout, abych něco začal dělat. Tenhle článek je sakra pravdivý! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, chlape. Jsem rád, pokud se v tom někdo fakt pozná a moc to nelamím :)

      Vymazat
  3. Dosť výstižný článok. V každom bode som sa našla. Pre mňa je moja povaha prekliatím. Som veľmi svedomitá, všetko musí byť dokonalé, keď sa mi niečo podarí neteším sa z toho tak, ako sa trápim z niečoho, čo dopadne zle. Ľudia ma v škole využívali a každí kamarát, ktorého som mala, sa na mňa vybodol, takže vo veku 20 rokov sú moji kamaráti moja rodina. Je pravda, že nikto netúži viac po spoločnosti ako introverti, aj keď keď sú už medzi ľuďmi, komunikácia slabne... a radšej by som bola doma:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že se líbilo.

      Podle mého má každá povaha svoje a jde o tom najít to, v čem budeš vynikat. Se spoustou věcí se dá pracovat :)

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.