Recent Posts

Co jsem vždy záviděl sangvinikům


Třetí na paškál, koho z temperamentů proberu (a možná i properu), bude sangvinik. Temperament, ke kterému mám poněkud speciální vztah.


Sangvinik – otevřený, orientován na vztahy 


Když se řekne sangvinik, vybaví se mi dvě emoce. 

Ta první zní obdiv. Jakožto introvert stydlín jsem tuhle část společnosti vždy hrozně obdivoval. Člověk je rozeznal hned. Ať byla jakákoliv situace, vždy se kolem nich nacházel hlouček lidí, kterej hltal každý slůvko, který bavič sangvinik vypustil z pusy.

To oni totiž umějí – snadno se seznamují, milují pozornost a dovedou si ji náležitým způsobem získat. Drží se jich pozitivní nálada a umí ji přenést na své okolí. 

Co je na první pohled supr, to mě na nich i neskutečně sere. I kdyby ten kecal řekl totální chujovinu, okolí jim to sežere i s navijákem. Rádi totiž přehánějí a i banální věc zmáknou podat jako obrovskou senzaci. A věřte, že jak se v okolí nachází lepší dívčí společnost, bude obklopovat právě sangvinika. Nehledě na to, že tihle lidi někdy neznají mez a dovedou být ve své snaze po zviditelnění děsně otravní. 

No neštvalo by vás to? A ještě větší fór přichází, když se bavíme o studiu. 

Zatímco jsem si připravil pracně prezentaci na jeden seminář a normálně čekal na hodinu, spolužák sangvinik vedle mastil slajdy na poslední chvíli. Pak přišlo na věc a já nestačil zírat. Zatímco zmíněného spolužáka učitel pochválil za výborně vedenou prezentaci, pro nás ostatní měl jen strohé poděkování a další v řadě nástup. Sangvinici totiž dovedou výborně improvizovat, reagovat na nečekané momenty. 

S těmito lidmi se snoubí i ohromná kreativita. Nachází cesty tam, kde je nikdo nevidí. Přijdou s nápadem, který by nikoho nenapadl. Již zmíněný spolužák kandidoval do akademického senátu. Většina jeho protikandidátů polepovala všude po univerzitě plakáty.

Spolužák sangvinik? Poslal zprávy kamarádům na Facebooku, kteří ho doporučovali dál. A vyhrál. 

Jak dobře mu to jde při improvizaci, o to horší to je s dokončováním dlouhodobých povinností. Vezměte si moji prostřední neteř. Vždy se pro něco strašně rychle nadchne, vidíte nadšení, elán. Ale jak to trvá moc dlouho, tak jí hlavou létají myšlenky úplně jinam a nesoustředí se. Málokdy něco dotáhne. A brácha kroutí hlavou, že neví, kde jí hlava zase stojí.

Chaotičnost se projevuje i v (ne)schopnosti pořádku a dodržování určitého řádu. Sám mám částečnej přesah k sangvinikovi. Poznáte to velice snadno, když se podíváte do mé tašky. Všude možně rozhozené papíry, bordel kam se podíváte, poznámky všemožně roztroušené v několika sešitech. Obaly na sešity nepoužívám od doby, kdy mi rodiče přestali kontrolovat tašku. 

A zapomínám. Hodně :)) 

Sangvinici jsou zpravidla velmi dobří v komunikaci. Oni se totiž vůbec nestydí. To je i důvod, proč se snadno přihlásí pro plnění různých povinností, které by byly pro stydlivější pobavy naprosto nemyslitelné. Ale musí je to bavit. Sangvinik totiž nesnáší nudu a čím je činnost nudnější, tím rychleji ztrácí svůj zájem. Jako moje neteř v případě učení. 

Příště se podíváme na melancholika. :)

Kam dál?


Zdroj obrázku:  https://pixabay.com/cs/vesel%C3%BD-obli%C4%8Dej-emotikony-legra%C4%8Dn%C3%AD-822012/
Co jsem vždy záviděl sangvinikům Co jsem vždy záviděl sangvinikům Reviewed by Lamič on 20:29:00 Rating: 5

16 komentářů :

  1. Já jsem asi takovej mix, přičemž mi ve většině testů vždy vycházel z většiny sangvinik. Což je poměrně vtipné, jelikož nesnáším být středem pozornosti, a přitom jsem se tam několikrát ocitla, ani nevím jak (v hloučku kamarádů a známých). Ve chvíli, kdy přijde na prezentování a jakékoliv vystupování na veřejnosti, nedejbože ústní zkoušku, tak jsem uzlíček nervů, klepu se, je mi zle a snažím se prezentaci na 20 minut oddrmolit za pět, abych už si mohla sednout a zmizet. A zítra ráno mě to zrovna zas čeká, takže možná ani nebudu spát :D
    A druhou mou dominantou by byl asi cholerik, jelikož jsem hrozně impulzivní, náladová a výbušná, když na to přijde.
    není to se mnou žádný med...

    No potěš koště!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavý. Takového sangvinika, jak se popisuješ jsem ještě nepotkal :) Asi bych s tebou musel déle držet konverzaci, abych mohl líp posoudit.

      Kombinace sangvinika s přesahem k cholerikovi, jsem ve svém životě zažil jen jednou na základce. A to byl těžce otevřenej kluk, který měl fakt obrovskou potřebu něco vést a zároveň k tomu dokázal strhnout ostatní. Sršela za něj pořád energie. Brutálně nesnášel porážky a tak moc chtěl prosazovat svoji vůli mezi ostatními, až byl místy naprosto nesnesitelnej. Sice si z každého dělal srandu, ale kvůli vysokému egu absolutně nesnesl, pokud si někdo dovolil udělat legraci z něj.

      U těch osobnostních testů trošku bacha na to, že občas mají někteří lidi snahu se hodnotit lépe, než jací v reálu jsou. Netvrdím, že je to zrovna tvůj případ, ale upozorňuji, že se to stát může. A u té prezentace je důležitý vědět, že je rozdíl vést prezentaci a bavit se normálně s lidmi. Podle mě je nervozita u referátu naprosto normální a má ji skoro každej, kdo nemá větší míru praxe. Jen ne u každého je to znát :)

      Vymazat
  2. Taky mi ve většině testů vycházel sangvinik, ale na rozdíl od Carmen výše tomu i věřím, přestože prezentace a ústní zkoušení nijak zvlášť nemiluju a ke zdvihání telefonů mám částečný odpor (hlavně když vím, že nejsou pro mě) :D (Ono je to s těmi prezentacemi i o znalostech celkově, pokud je nemáš, tak ta prezentace bude stát za prd, když bude na odborné téma.)
    Ovšem když vyprávím něco mimo prezentaci, tak potřebuju pozornost... spoustu pozornosti. Ale na druhou stranu jsem dost vlk samotář a radši si "dobiju baterky" při čtení knížky, jdu si zaběhat nebo zaplavat do bazénu (s milionem dalších cizích lidí), než abych měla s tím "davem", jehož pozornost jsem upoutala, nějaké větší citové prožitky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu. Ne nadarmo fakt platí, že každej jsme trošku jinej. Navíc ta prezentace a referát je fakt dost specifická záležitost, která se může kurevsky lišit od normálního mezilidskýho krafání.

      Vem si třeba takového Hitlera. Ten byl všeobecně brán z skvělého veřejného řečníka. V normální konverzaci ho ale literatura nehodnotí jako nějakého super společníka. Ale to je na tročku jiné téma:)

      Jinak to, že se náš běžnej sangvinik většinou dost liší od toho těžce vyhraněného modelu, má spojitost s trochu něčím jiným. Zkusím to nějak srozumitelně zmínit v části s melancholikem :)

      Vymazat
  3. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý popis sangvinika. To co popisuješ může platit na jakoukoli povahu zběhlou v jednání s lidma a vědomou si, co je potřeba.
    Introvertnost a extrovertnost souvisí spíš s tím, jak si vztahujeme věci. Introvert považuje sebe za příčinu, extrovert okolí. Lidé si často milně myslí, že extrovrt je bavič party, kdežto introvert ten, co sedí vzadu.
    Od psychologa vím, že jsem introvert, melancholik se sklony směr choler, ale je dost lidí, co si myslí, že jsem extrovert a spíš sangvinik. Mimochodem kdybych nebyla ženská, myslela bych si, že popisuješ mě s tím mastěním slidů. Řekla bych, že kolegové ve škole mě přesně za tohle pletení biče z ho.na nemají rádi, zejména ti co se pravidelně učí.

    Z čeho při popisech osobností čerpáš? Vlastní zkušenosti, skripta nebo jinde? Článek o cholericích seděl. Celkově se mi tvůj styl psaní líbí, ačkoli ne zrovna tento článek. Jdu na další a přeju hodně úspěchu a inspirace.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velice děkuji za pěkný komentář. Určitě budu rád, pokud sem občas zavítáš a přihodíš svůj názor i na články, které budou následovat :) Je vidět, že v tom máš přehled a pokud mě někdo znalej občas doplní, budu rád.

      Přiznám se, že si nejsem jistý, zda tvé chápání extroverze/introverze přesně chápu. Já se na to dívám optikou toho, jak ve svém vlastním prožitku bereš své okolí. Když to kurevsky zjednoduším: introvert je pro mě někdo, kdo až tak moc nevyhledává vnější podněty, zatímco extrovert je naopak vyhledává. U vnějších projevů je to pravda trošku oříšek, protože na to má vliv i více faktorů, než jen temperament.

      Já jsem flegmatik a nemám problém se s cizím člověkem na hodiny zakecat o čemkoliv, čemu trošku rozumím. Ale není mi to vlastní a být víc jak den v kuse v nějaké početnější společnosti, tak mě jebne :-D. Přesto kupa lidí čumí, když jim řeknu, že jsem introvert.

      Osobně jsem absolvoval komunikační kurz od Hany Ondruškové (můžeš mrknout zde v odkazu), dále jsem pročetl knížku Osobnosti plus od Florence Littauer a zběžně znám učebnici psychologie od Saula Kassina. Plus taky vlastní zkušenosti.

      Co se týče samotného zpracování, tak mě těší, pokud se ti můj styl psaní líbí. Osobně jsem hodně přemýšlel, jakým stylem k tomu přistoupím. Zjistil jsem, že mi ten víc subjektivní (jako je pojat zde) sedne o trošku víc, než ten výkladovej. Protože nejsem žádný psychologický magazín, ale blog se subjektivním pohledem autora, čímž se chci odlišit od toho, co si můžeš pročíst jinde. Uznávám, že to není ideální (a zrovna sangvinika možná časem malinko upravím), ale z jiných zdrojů mi zase bylo vytýkáno, že nedělám nic jiného, než tupě opisuji. A z mého pohledu je těžký to udělat tak, abych sednul všem, takže tolik k tomu.

      Vymazat
    2. Je fakt, že je těžké najít míru, aby to nebylo jako opsané, zároveň ale správné. Píšeš čtivě. Není to šroubované, nevšímám si chyb, nepřeskakuju z nudy jako věty jako u jiných blogerů. Normálně bych nevěřila, že člověk s tvým nadáním prokrastinuje při psaní diplomky, jaks popisoval jinde :D, čekala bych prokrastinaci třebas v mytí nádobí, ale ne ve psaní čehokoli. Vypadá, že psaní je pro tebe samozřejmé. Určitě se sem zas vrátím. Nejléle v rámci své prokrastinace.

      Vymazat
    3. Díky moc :) Já se teď snažím s písemným stylem trochu experimentovat, aby to zanechalo větší dojem. Takže je super vidět nějakou zpětnou vazbu.

      U mě ta prokrastinace v rámci kvalifikační práce vázne spíš na sběru dat. Mám děsně moc zdrojů a ještě to nemám vše úplně zdokumentovaný. A ta "sběráčská" fáze mě prostě hrozně deprimuje.

      Teď budu mít blbý svědomí, že někdo kvůli mě prokrastinuje :-P

      Vymazat
  4. Panejo, tenhle článek ke hodně zajímavej, hlavně proto, že jsem se v několika částech opravdu poznala. Třeba dokážu hodně improvizovat a jsem docela kreativní (nebo si to aspoň myslím), ale jsem takovej dost protikladnej člověk. Hodně mi vychází melancholik a sangvinik, a přitom to jsou úplně odlišné vlastnosti. Jsem strašně depresivní člověk. Třeba jednou jsem byla s partou virtuálních přátel poprvé venku a úplně šíleně jsem si to užila, ale pak doma jsem chytala depky, že se se mnou bavili jen proto, že mě litovali kvůli tomu, jak vypadám a probrečela jsem u toho dost slz. Ale zase se snažím ve společnosti najít aspoň jednoho skutečnýho kamaráda, ale lidi mě ignorují. Asi jsem neviditelná. A ani se nedokážu bavit v cizím kolektivu. Občas ani nedokážu oslovit lidi ve frontě v obchodu, co jsou přede mnou, jestli by mě nemohli pustit, protože já nic nemám... Nevyznám se v sobě

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, pokud se líbilo :)

      Možná ti to osvětlí chystanej článek o melancholikovi. Prozradím zatím jen tolik, že z určitých důvodů je většinou českej sangvinik takovej krapet "přichcíplej" :-D Ale tak uvidíš sama.

      Navíc existuje ještě takový poměrně jednoduchý postup, jak orientačně odhadnout temperament. Bez nějakých složitých testů. Není to úplně stoprocentní, ale jako takový odrazový můstek to není špatný. Tomu ale věnuji samostatnej článek :)

      Vymazat
  5. Ze sangvinika mám jen maličký kousek... Kromě papírků s poznámkami všude po šuplíkách jsem zapomnětlivka. Ale už na tom pracuju, brzo to bude lepší :) No a nudné věci omrzí brzy asi každého, takže to neberu úplně jako znak... :33

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to budu zvědavej, co řekneš na melancholika. Podle mě se v tom celkem poznáš :)

      S těmi nudnými věci je to fakt. Ale říkám ti, že přimět třeba sangvinický dítě (moje neteř) k nějaké nudné povinnosti (=úkoly), to je fakt za trest. :))

      Vymazat
  6. Jsem 100% sangvinik :D Je to skvělé z hlediska improvizace a třeba i těch prezentací, v tom máš naprostou pravdu. Potřebuji být středem pozornosti, to občas nebývá dobré, hlavně ne při hodinách. A nejhorší je na tom to, že se pro něco nadchnu a většinou nic nedodělám :D Kracmarovat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolik věcí vám závidím a u tolika mě hrozně štve, že mám k sangvinikovi částečný přesah. Já jsem zas hrozně chaotickej a obecně bordelář :)

      Vymazat
  7. Čau mužů se zeptat je možný ze jsem 100% flegmatik a tak z 60% i sangvinik? Protože u flegmatika fakt sedí všechno a u sangvinika jsem se v mnoha věcích taky našel. ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdarec,

      jasný, to je určitě možný. Já tenhle přesah mám taky. Nevím, jak moc bych se držel procent, ale rozhodně platí, že jen málokdo je fakt echt vyhraněnej, aby patřil k pouze jednomu temperamentu.

      S výjimkou kombinací flegmatik-cholerik nebo sangvinik-melancholik (obojí protichůdné) můžeš mít v podstatě jakejkoliv přesah. Někteří lidi maj i výše zmíněnej přesah, ale to většinou není přirozený a je za tím často nějakej faktor zvenčí.

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.