Recent Posts

Poznej tajemného škůdce, který lidem nahlodává mysl

Dnes budu psát o křečkovi. Jestli ale očekáváte srdceryvnou zpověď nad novým myším miláčkem, který právě přehryzal kabely od mojí televize, tak vás zklamu. Místo toho budu nadávat. Nadávat na jiného křečka. Prokrastinačního! Ten sice nežere oříšky, zato pěkně hryže nervy a místo terárka vám sere do života.


Odkud se vzal křeček 


„Křeček“ je zjednodušené označení, které ve své knize Konec prokrastinace použil Petr Ludwig. Je to stav bezmoci, kdy musíte něco udělat, ale za boha vám to nejde. Máte z toho ve finále tak nervy v kýblu, že jen myšlenka na tu činnost vás odpuzuje a proto nic neuděláte. A takhle to jde do kola v bludném a nechutném kruhu.


Pro názornost uvedu experiment, podle kterého se odvozuje tento název.

Během experimentu udělali vědci jednoduchý pokus s křečkem. Zavřeli hlodavce do nízkého terárka, přiklopili ho skleněnou stěnou a čekali. První den ten prcek pořád skákal nahoru s tím, že chce ven a narážel na sklo. Druhej den už byla jeho snaha poloviční. S přibývajícími dny slábl jeho pud dostat se ven a nakonec to vzdal.

Vědci následně skleněné víko odkryli. Za jak dlouho myslíte, že křeček vyskočil?
?
?
?
?
Už nikdy! Myšlenka neschopnosti úniku se mu natolik zahryzla do hlavy, že už to nezkusil ani po odstranění překážky. A stává se to i nám lidem. V práci, mezilidských vztazích, balení.


Můj křeček


Zasekl jsem se u bakalářky a studia. S bakalářkou mi to pěkně dlouho nešlo a měl jsem chvílemi chuť se na to všechno prostě vysrat. Cítil jsem se, že jsem úplně k ničemu a měl pocit, nic nedokážu, protože jsem lempl. Každá fotografie lidí na Facebooku s diplomem v ruce mě deprimovala víc a víc. Jen ta myšlenka, že oni to už dokázali a já ne, mi bránila v psaní nějak pokračovat. A zrůdný koloběh se prohluboval.

Cítil jsem se v depresích a bez energie. Vše jsem viděl černě. Nic mi nedělalo radost a moje sebevědomí bylo někde hluboko v hajzlu. Stranil jsem se lidí, protože jsem se před nimi styděl. Zdálo se mi, že můj život nemá smysl a není cesta ven.

Poznáváte se?


Kudy z toho ven 


Křeček je něco jako jehovisti. Můžete na ně nadávat jak chcete. Ale stejně je dost velká šance, že zase u vašich dveří jednou zaklepou a budou chtít dávat moudra o Ježíši spasiteli (sorry všem jehovistům):-D Zkrátka... křeček číhá na každého z nás.

  • Uvědomte si, jestli už křečka náhodou nemáte 
  • Pokud ano, pojmenujte ho, dejte mu podobu. Co vás tíží? 
  • Netopte se tolik v minulosti 
  • Zájem směřujte na přítomnost a blízkou budoucnost, kterou můžete ovlivnit 
  • Každý den si před spaním napište na papír tři věci, které se vám v ten den povedly 
  • Naučte se z negativních věcí brát to lepší. Chovala se na vás holka během rande hnusně? Víte, že není pro vás. Někdo vám totálně zkritizoval článek? Berte to jako podnět ke zlepšení
  • Představte si před sebou pomyslné tlačítko „restart“. Ve chvíli nouze ho stiskněte a zkuste něco ve svém životě změnit k lepšímu

Podobné články

Zdroje obrázků:
http://jakeaferr.deviantart.com/art/Evil-Hamster-303791448
http://www.sibiranka.cz/blog/mam-si-precist-konec-prokrastinace/
Poznej tajemného škůdce, který lidem nahlodává mysl Poznej tajemného škůdce, který lidem nahlodává mysl Reviewed by Lamič on 19:13:00 Rating: 5

13 komentářů :

  1. Tento článok sa ti podaril (nie že by ostatné nie) - rozhodla som sa, že ti tu konečne zadrem aj nejaký komentár, lebo čo viac sa ma týka, ak nie prokrastinácia? Napr. mala som v záložkách tvoje posledné dva články, že na ne zareagujem a furt nič. :D :D
    Ja momentálne takto odkladám asi všetko. A samozrejme ma to štve. Čím viac vecí mám však spraviť, tým viac moja hlava vyzerá ako tento tvoj graf s tými šípkami. Nejaké plánovanie? Fuu, to ma deprimuje ešte viac. :D A to celkom rada plánujem, len to nedodržiavam.
    Úplne chápem tvoje pocity s bakalárkou, muselo (či musí?) to byť katastrofa. Ja už len na strednej som mala problémy v čomkoľvek nemeškať, mali z toho všetci srandu (okrem učiteľov). :D
    Ani nehovorím, že už 2 roky váham nad tým, či mám skúsiť ísť na VŠ alebo nie, a keď už, tak na akú, a či by mi to vôbec za to stálo atď atď, mám pocit, že keď takto prokrastinujem, tak neskutočne rýchlo ubieha aj čas. :/
    Teraz by som mala aj problém známym z mesta odpovedať na otázku "čo máš nové", pretože som tiež tak trošku "lamič" v trávení času. Chcela by som toho zmeniť strašne moc a naraz, a samozrejme som takým prístupom nezmenila nič a zo škrečka mi v hlave už vyrástlo možno aj morské prasa. :D
    A vieš čo je najlepšie? Že ako tak píšem tento koment, pripadá mi to všetko také primitívne, že však stačím si povedať "rob so sebou niečo ty skysnutá knedľa"... ale ono to proste nejde. Trochu ma štve, že väčšina ľudí v mojom veku už má jeden konkrétny koníček, v ktorom je šikovný, majú jasné ciele a ja vlastnou chybou stojím niekde na mieste. :))
    Mimochodom, teším sa na články o temperamentoch!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, popravdě jsem příjemně překvapenej, že si někdo dal tu práci sepsat tak obsáhlej komentář. Docela tě chápu, protože v otázce studia mám taky obrovský dilema. Hrozně v tomhle závidím lidem, kteří jsou třeba přirozeně na určitou oblast leví jak poleno. Mají pak rozhodování jednodušší. Mně na základce i střední šlo vždy od každého něco a to je pak těžký nějakou dráhu vybrat :-D

    Osobně doporučuji, abys zkusila vše psát a nastavila si systém odměn za splnění. Mně pomáhá si u konce dne sepsat, co se mi povedlo. Někdo třeba bude na to, že za splnění úkolu si dá jeden bonbon. Na každého funguje něco jiného. A důležitá věc - v jednu chvíli řešit jednu věc. Hlava to pak líp zvládá.

    Teď trošku experimentuji s otázkou utvoření osobní vize. Tu já totiž nemám a dělá mi sakra problém ji nějak utvořit. U motivace by to pomohlo jak blázen.

    Na temperamenty se těším taky. Jen musím promyslet, jak to pojmu. Nechci psát ty popisy nějak suše a chci tomu dát trošku styl. Ale ještě nějak uvidím, jak to zvládnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja ďakujem za obsiahlu odpoveď!
      Že? No, ja som trebárs ľavá napr. v športe, ale inak môžem povedať, že ma väčšina oblastí zaujíma a fakt neviem, čomu by som sa chcela venovať najviac.

      Ten systém odmien môže stáť za skúšku. Najprv som si hovorila, že však ja by som ten bonbón za splnenie úlohy mala asi rok položený vedľa postele. :D Ale keď nad tým viac rozmýšľam, práve ten bonbón je celkom dobrá motivácia s činnosťou začať.
      V jednu chvíľu riešiť jednu vec = kameň úrazu. :D

      Čo myslíš osobnou víziou? Nejaké jasne definované ciele? Tak to je to, čo chýba aj mne. :D

      A držím palce k článkom, nech sa ti podaria spísať podľa tvojich predstáv!

      Vymazat
  3. Ďakujem za tento článok... Asi som sa momentálne dostala do stavu toho škrečka a neskutočne ma to obralo o energiu. Teraz sa chcem nakopnúť a pokračovať ďalej v tom, čo som si tento rok dala za cieľ.

    Daniela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jen existence toho cíle ti dává výhodu, že víš, za čím se chceš hnát :) Budu držet palce.

      Vymazat
  4. ve 22 letech tolik moudrosti? :) Patricie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No zrovna u tohohle bych byl raději, kdybych to nikdy nezažil :))

      Vymazat
  5. Tak teď jsi mi nasadil brouka do hlavy (Nezačínají nám ty živočichově nějak moct lézt do života?)... Studuju těžkou vysokou školu, jsem v prváku a nějakým zázrakem i ve druhém semestru (a legálně... to je divný). Jenom mám obavy, jestli mám vůbec na to tuhle školu dodělat. Ale co když ty obavy jsou jenom mým křečkem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, to si úplně nemyslím. Zase se to nedá hodit na vše. Podle mě je úplně normální, pokud máš někde v hlavě podvědomé obavy z toho, když se něco nepovede.

      Křeček je už stav, kdy tě neúspěch natolik paralyzuje, že jsi kvůli tomu zaseklá a máš strach cokoliv dalšího s tím souvisejícího udělat.

      Vezměme si tanec. Chodíš dejme tomu na lekce, ale pořád ti to nejde. Vidíš udivené pohledy lidí, tu a tam posměch, lidi si z tebe dělají legraci. Jak se to opakuje každej tejden, už se ti v hlavě kousne představa, že další lekce to budeš furt lamit, máš z té myšlenky depku a raději se na to vykašleš, než abys to zažívala znova. :)

      Vymazat
  6. Křečka důvěrně znám. Osobně mi pomáhá udělat pro začátek jen nějakou drobnost. Třeba dnes jsem alespon vytvořila, pojmenovala a uložila soubor na práci, kterou mám dělat. Obdobně v případě diplomky. Vytvořit záhlaví, pak se člověk najednou hecne i s abstraktem a pak ho i udělá. Stejně je za tím vždycky ještě něco, člověk se něčím trápí, cítí se méněcenný a tím odkládáním nějakého úkolu pokračuje v řetězci sebepodceňování. Je to peklo, ale je důležité neházet flintu do žita. Já se s křečkem dostala na doktorát, tak snad mě z něj nevyrazej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, to vyznělo skoro až kladně v rámci toho křečka :-D

      Já se s ním taky důvěrně znám, bohužel z té horší strany. Ale snad se ho povede zas přimět, aby skákal :) Tobě přeji, aby doktorát vyšel.

      Vymazat
  7. Ne ne, tak kladné to určitě není. Člověk bez křečka by sedl a psal. Já si to musím porcovat. Pokud teda chci křečka překonat. Teda někdy chci a nejde to ani tak. Pak je fakt zle. Byly doby, kdy to nešlo a probrečela jsem víkend nad neotevřenýma skriptama. Ale abych je otevřela to ne, to se mi zvedal přímo žaludek.
    Došla jsem tak daleko, že jsem jela podle tohodle:
    http://poradna.adiktologie.cz/zavislosti/z-prokrastinace/
    Ale to mi šlo fakt už o krk na škole. Dodnes nemám 100% vyhráno. Kdybych nebyla taková a křečka nevlastnila, mám doktorát hotový. Kolikrát si říkám, že dosáhnout něčeho není jen otázkou intelektu, ale práve překonání křečka. Samozřejmě někdo s IQ pod průměrem asi nobelovku nedostane, ale střední měli lepší známky lidi, co se prostě šrotili, kolikrát skoro samé 1, a prozradily je až exaktní vědy, kde i přes veškeré učení nedali víc jak dvojku nebo trojku. Na vysoké pak hora chytrých (opravdu chytrých lidí, ne šrotů) lidí pohořela kvůli neschopnosti něco sepsat a natahli si studium o rok. Tenhle nehmatatelný křeček je zlo. Živý křeček je fajn kámoš, kterého jsem mívala doma v terárku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím porcováním stopro souhlas. To je nejlepší věc, co se s tím dá dělat. Já se posunul nějak s bakalářkou právě díky tomu kouskování :)

      U té vejšky mi občas přijde, že hrozně dělá vůle a sebekázeň. Ale to bude obor od oboru. Já na svém vím, že uspěje ten, kdo se dovede dokopat k tomu pročíst mračna literatury a "odsedět si to". A intelekt se projeví ve chvíli, kdy si dovedeš určité věci ulehčit. Ale to by bylo spíš na samostatnej článek, než na smysluplnej koment :-D

      Já mám s domácími zvířátky blbou zkušenost, když jsem měl dva kanárky a oba dopadli neslavně. Takže já zvířátka raději dlouho ne :-D

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.