Recent Posts

Nechceš dostat kopačky? Tak se nechovej jako poslušný pejsek!




Seznámili se na jedné akci. Líbila se mu od první chvíle, co ji uviděl. Vyměnili si kontakty, psali si skoro každý den. Cítil v hloubi duše, že je to ta pravá. Bál se, že by o něj mohla ztratit zájem. Byla pro něj vším. Nacházel se tedy pořád v její blízkosti, volal jí každou volnou minutu, platil za ní pokaždé, když byla vhodná možnost. Nedokázal by těm jejím krásným očím nic odmítnout a udělal by první i poslední, jen aby byla šťastná. Podřídil jí veškerý svůj život.

Pak od své vyvolené jednoho dne dostal zprávu. Nešlo ale o typické milostné psaní. Oznámila mu, že se s ním rozchází. Na žádosti o vysvětlení neodpovídala, zcela ho vymazala ze svého života. A jemu nezbylo nic než oči pro pláč.

Poznáváte se v tom?


K sepsání tohoto článku mě inspiroval sdílený zážitek Marušky Hušákové na jejím blogu. Rozhodně ho doporučuji k přečtení. Když už ne kvůli tématu, tak minimálně z důvodu, že majitelka blogu je fakt kočka :) Chlapci si můžou zasněně prohlédnout její galerii fotek a blaženě si slintat na košili. Ženský si pro změnu mohou pročíst její naučné články o kosmetice a třeba je to inspiruje se sebou něco udělat. Ale to odbíhám od tématu.

Kde udělali soudruzi z N(epřetržitého) D(otěrného) R(andění) chybu

„Udělal bych pro ní cokoliv.“ Podle mého názoru totální kravina, kterou kdy kluk může říci. Je takovým pohádkovým ideálem, že pokud pro holku budete dělat vždy první i poslední, půjde o záruku spokojeného vztahu. Tenhle názor jsem po dřívějších zkušenostech totálně vymazal z hlavy. Čeho tím totiž docílíte?

Budete za blbce, kouli na noze a nebude si vás vážit.

Můj názor, který mi řada lidí může omlátit o hlavu, je, že ve správném vztahu by se muž měl naučit vybalancovat tu správnou míru vlastního zájmu s tím, aby se naučil říkat NE. 

Holka (alespoň mé vrstevnice) vedle sebe většinou nechce sluhu, který na každé zahvízdnutí hned poslušně přicupitá. Chce sebevědomého chlapa, se kterým nebude nuda, půjde o zajímavou osobnost, nebude sám posera a především bude mít sám dost zajímavý život na to, aby pro holku nebyl koulí na noze. A když bude fešnej frajer s dobrým příjmem, nikdo se zlobit nebude :-p

My muži máme často přirozenou potřebu dobývat. Někdy nepřátelskou základnu v online hrách, jindy dívčí srdce. Bylo by ale chybou si myslet, že žena chce mít vše zadarmo. Ani náhodou. Všechny láká to, co nemůžou mít. Nebo to, k čemu musí vynaložit značnou snahu. To platí ve sportu, ve škole i v lásce.

Co tedy vlastně dělat

Spousta lidí doporučuje – buďte přirození. To je podle mě ale hrozně zavádějící. Pokud budu přirozeně lenivý, nikdy nebudu mít potřebu se zdokonalovat. Zároveň platí, že každý člověk je jiný. Ať už jde o osobní preference, fázi partnerského vztahu či věk.

Můj postřeh tedy zní:

Věnujte se s láskou svojí drahé polovičce, když jste spolu. Zároveň jí ale naučte, aby občas i ona byla tím, kdo se o vaši přízeň musí snažit, udělat vám radost. Netlačte sami se zájmem moc na pilu a mějte také čas jen pro sebe. Pokud vás miluje, ráda se s vámi zapojí do budování společného vztahu. Pokud se bude chtít jen vést a sama nijak nepřispět, je otázka, zda v takovém vztahu budete sami šťastní.  

Zdroj obrázku: http://tyvole.cz/wp-content/uploads/2014/09/hodn%C3%BD-kluci.jpg 
Nechceš dostat kopačky? Tak se nechovej jako poslušný pejsek! Nechceš dostat kopačky? Tak se nechovej jako poslušný pejsek! Reviewed by Lamič on 18:47:00 Rating: 5

21 komentářů :

  1. Mě si tím třeba přítel získal... Ale asi šlo o to, že já jsem do té doby nepoznala nikoho, kdo by o mě měl nějakou péči, komu by na mně záleželo tak moc, jako právě jemu. Byla jsem do sebe dost uzavřená a on mi pomohl najít lepší cestu a vlastně mi ukázal, že "jsem jeho malá princezna." A to je jeden z mnoha důvodů proč si ho vážím. Já bych pro něj udělala vše a to proto, že vím, že on by toho byl schopen taky. Takže já jsem asi pravý opak holek, které v článku popisuješ... Když to tak vezmu, tak mám pocit, že my s přítelem máme úplně jiný vztah, než jsou dnešní vztahy... Zkrátka ho máme postavený na jiných a strašně pevných pilířích... Jeho gentlemanství a umění mi dát najevo to, že mu na mně záleží, je velká část toho pilíře...

    Takže mé vnitřní já nechápe ty holky, co chtějí svini. Ale jsem schopna tolerovat, že každého přitahuje něco jiného a každý něco jiného vyžaduje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z tvého komentáře je úplně cítit, jak moc jsi ve vztahu spokojená. To je hodně inspirující a přeji, ať vám to drží :)

      Pokud jsi do sebe byla jistý čas hodně uzavřená, dávalo by mi smysl, že když se najednou objeví někdo, kdo je ochotný se ti věnovat, oceníš to. To je podle mě naprosto v pořádku, ačkoliv uznávám, že jsem to ve vlastním okolí až tak často nezažil. Každý můžeme mít jinou zkušenost.

      Já se snažil naznačit spíš podle mě horší situaci, kdy se partner snaží holce být tak moc nablízku, že jí nevědomky až nepřirozeně zasahuje do osobního prostoru. Chtěla bys mít dámskou jízdu jen s kamarádkami, on by chtěl být pořád s tebou. Chtěla by ses regulérně učit, ale ono by to nešlo, protože by tě zrovna pořád bombardoval SMSkami. A podobně.

      A ano, někoho skutečně přitahuje, pokud je kluk fakt opravdová svině. Ale do toho jsem až tolik zatím nepronikl :))

      Vymazat
  2. Ajajaj, vztahy =D Moje prirozena touha dobyvat je regulovana skrze geocaching, takze na divci srdce moc mista nezbyva =D ... Kazdopadne je to tak. Kamaradka ma uzasneho kluka, je skvela, sam bych do ni sel, ale nechci bodnout nuz do zad kamaradovi... Kdysi kluk dobyvatel je ted jak pejsek a ta holka to citi, ze to neni ono... Maji pred zasnubama, ona ho miluje, ale chybi ji ten "dobyvatel", kterym byl...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak to je docela blbý, pokud to vystřízlivění příchází před zásnubami. Pak je otázka, zda by trocha promluvení do duše (jen mezi nimi) nepomohla. Zas by podle mě asi bylo blbý, kdyby v ten moment najednou začal chlap projevoval dobyvatelské choutky trochu jinde :)

      O věci, kdy bych šel do přítelkyně někoho jiného, to je spíš na další samostatný článek. V tomhle se přiznám, že zatím moc pevné stanovisko a jasné vymezení nemám. Nicméně dobrému kamarádovi bych to fakt neudělal.

      Vymazat
  3. Máš sice pravdu s tou balancí, ale je tu jeden velký bod .... Pokud nemáš zajímavý život a nemáš tolik koníčků .. nehraj na holku, že máš, protože potom jak jste spolu déle, tak na to stejně přijde a zadruhé bude vás to psychicky štvát .. Holky nechtěj zmrdy teda pokud nejsou padlé na hlavu a nejsou posedlé sebeublížováním (psychicky). Já vždy vyžadovala od vztahu jen tohle ... žádná přetvářka, upřímnost, když je problém tak to řekni a nehrajme si na hádanky a jedno z nejpodstatnějších miluj mě. Což znamená milí pánové napsat dobré ráno nebo na dobrou noc.. chtít se s námi sejít a né, že nám budete kupovat neustále nějaké dary ... jasně zlatokopky a holky co jdou jen po tomhle tak ty vám na to skočí, ale ženský, které chtějí opravdu jen toho chlapa kašlou na dárky a jsou rády, že jste spolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady s tebou asi budu trochu diskutovat, protože jsi zmínila hned několik zajímavých podnětů a ne u všeho bych se shodnul.

      Koníčky – Tady souhlas. Proto jsem zmiňoval, že by měl mít zajímavý život, nebo ho předstírat :)

      Upřímnost – Znám ze svého okolí holku, které chlap tak moc pobláznil hlavu, že jí přiměl se rozvést a vzdát se i dětí. Viděla v něm úspěšného chlapa, který podnikal a toužila hrozně moc zažít, jaké to je být zajištěná. Pozdě zjistila, že v reálu už dávno zkrachoval, dluží půl miliónu a je rád, že vyjde s průměrnou prací. Tady si ale nebudeme nic namlouvat – je blbá jak tágo. Pointa je, že ten kluk jí má teď v hrsti, protože ona nemá kam jinam teď jít. A je to smutný, ale i takoví lidé (a teď myslím oba) existují. Naštěstí podle mě ne v tak časté míře.

      Projev lásky – Určitě jsme za jedno, že vztah bez jakéhokoliv projevu lásky je na nic. K čemu by jinak byl? A teď se nebavíme o zlatokopectví :-D
      Nicméně to zkusím obrátit – pokud by ti kluk každý den psal dobré ráno a dobrou noc a pořád ti povídal miluji tě, nestane se z toho po několika letech jen prázdné gesto, které v reálu ani moc neznamená? Osobně jsem se naučil zrovna se spojením „Miluji tě“ fakt hodně šetřit. Protože když už ho řeknu, chci, aby mělo váhu. A bál bych se, že v příliš častém opakování by ten vliv ztratilo.

      U těch dárků si myslím, že časem by to mohlo začít chybět. Tady vycházím ze zkušenosti u bývalého spolužáka. Ten je ve vztahu přes pět let a jeho přítelkyně mu neustále předhazuje, že na ní zapomíná a když má narozeniny či svátek, nic jí nedá. A nejde jen o bohapusté rýpání. A přitom by stačila jen maličkost či pozornost :)

      Vymazat
  4. Ono zalezi... Podle me jsou dva typy holek. Jeden, o kterym pises tady v clanku. Jsou hodne žádané, kluci o ne maji zajem a casto na chatu nestihaji odepisovat. Proto, kdyz se objevi jeden z milionu, ktery ji nepise kazdy den, toho ma radsi nez ten zbytek. A druhy typ je zase uplny opak. Kluci o ne nemaji takivy zajem a je asi jasne proc. Kvuli vzhledu. Pro tenhle typ holek jsou urceni ti gantlemani, romeove a seladoni, ktere jim budou psat kazdy den, protoze budou jedini. A pro ni to znamena jen to, ze ten kluk ma o ni zajem. Zkratka, presny opak prvniho typu. A presne proto je kvanta kluku nezadana, vcetne me :D Protoze si vybiram ten prvni typ, ale nemam trpelivost cekat tak dlouho, nez se dame do vztahu. Takze asi tak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přestože obecně moc nemusím zevšedňování, teoreticky na tom může něco být. Jen bych asi neměl dost kuráž a velmi byl polemizoval nad tím, zda jsou gentlemani jen pro ošklivé holky. To je dost blbá představa do budoucna a také pro slečny, které takového chlapa mají doma:-D Dle mého to bude trochu složitější,

      Vymazat
  5. No, když to vezmu ze svýho pohledu, jakýkoliv randění a námluvy mi přijdou strašně krkolomný. Všechny moje vztahy i "vztahy" vyplynuly z toho, že jsem se s tím člověkem seznámila osobně skrz známý nebo kamarády a pak to šlo přirozeně dál. Žádný rande, jenom společný akce, kam bysme šli, i kdyby ten druhej nešel, zkrátka vážně ta řečená přirozenost bez uhánění.

    Jakýsi "námluvy" po Facebooku mi děsně lezou krkem. Nemám ráda několikahodinový oťukávání se a konverzace, co připomínají výslech a neurčitý sliby, že jednou půjdem na kafe. Nakonec se mi ani na žádný kafe nechce, když mi ten člověk o sobě napíše první poslední a seznámíme se tak, že si mě přidá do přátel s tím, že mě vídá v práci/škole nebo že máme společný známý a viděl mě na nějaký párty, kde mi to slušelo, ale nemluvili jsme spolu (takže si ho logicky nepamatuju).
    Teď jak na to koukám, nesmělý kluci to musej mít docela těžký, na druhou stranu risk je zisk a ve vztahu je komunikace klíčová, takže je asi fajn to celý začít slovy a ne písmenky.

    OdpovědětVymazat
  6. Já se zase naučil mít to randění rád. Spíš než jako oťukávání to beru jako příjemně strávený čas. Jde jen o to si to zařídit tak, aby ses při tom seznamování cítila příjemně :) V tvém případě to taky svým způsobem (z mého pohledu) randění bylo. Jen jinak zaobalené a nešlo o klasiku sedět někde u kafe a mluvit spolu. Bylo to v kontextu společných akcí.

    Já s jakoukoliv verzí online seznamování taky nemám dobrou zkušenost. Přes Facebook či seznamky jsem si našel několik kamarádek, ale vztah se mi z toho nikdy vykřesat nepovedlo. Možná i z důvodu, který jsi nastínila - vše vykecáš/vypíšeš a pak není co poznávat. Což je cenný poznatek.

    Že to my nesmělí kluci máme těžký, to máš pravdu :) Je ale jen na nás, abychom se nějak otrkali. Nikdo jiný to seznamování a komunikaci za nás neudělá. A podle mě je fajn, pokud si chlap podrží tu roli dobývajícího a holka se naopak nechá dobývat :) Má to své kouzlo.

    OdpovědětVymazat
  7. I takove existuji slečny. Nakopat do zadku, to by zasloužily.. mne si pritel ziskal prave takovym chováním kdy jsem věděla, ze mam za sebou strážného anděla, ktery o me pečuje , stara se, zajima se a usiluje spolu se mnou o pěknou budoucnost v tomhle skaredem svete... uz jsme spolu pár let . I pres radu konfliktů se stmelujeme a chceme tu budoucnost společnou mit. OBA DVA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě ti přeji, ať vám to vydrží :) Podle mě je to opravdu hrozně velké štěstí, když se podaří najít protějšek, který ti opravdu sedne.

      Jinak musím říci, že máte na vašem blogu zajímavé články. Těším se na přečtení dalších :)

      Vymazat
  8. Tak jo, asi půjdu proti všemu výše uvedenému, ale přiznám se. Nemám ráda gentlemany. Je mi jich líto, když na mě koukají jak na svatý obrázek, když mi říkají, že jsem jejich princezna... A vím, že je zraním v momentě, kdy se mě pokusí zavřít do klícky, aby mi krutý okolní svět neublížil.
    Proto mám raději bídáky, dají-li se tak nazvat. Moji bídáci nejsou gentlemani. Klidně poví, co si myslí, i když se to nehodí pro uši slečen a dam. Hrají na to, že je jim ukradené, co si o nich kdo myslí. Mají ostrý jazyk, široké spektrum znalostí a nebojí se to dát najevo. A přesto je mi s nimi dobře. Nemusím jim věšet bulíky na nos, že jsem lepší a čistější, než jsem. Vím, že mi otevřou dveře a udělají spoustu dalších rozmilých gest. Dokážou pro mě vytvořit jistotu, skrýš a odrazový můstek, abych se po pošramocení mohla zase narovnat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavý názor :) Jen si říkám - není to trochu protiřečení říci, že nemáš ráda gentlemany a zároveň kvituješ, když ti projeví milá gesta jako otevření dveří a vytvoří ti jistotu?

      Vymazat
    2. Tak je... a není. Na to, aby člověk podržel dveře, stačí mít vštípené základy slušného chování. Běžně podržím dveře i cizím lidem, když jdou za mnou - přeci je nenechám, aby je praštily do nosu.
      Nějaká jistota je potřeba v každém vztahu. Nepředpokládám, že bys byť i u kamarádky neměl nějakou jistotu pochopení/porozumění/vyslechnutí/podpory... Jinak to nejsou přeci přátelé, ale jen známí.

      Vymazat
    3. No hele, tady bych trochu polemizoval. Říká se, že slušnost je vrozená, zdvořilosti se musíme učit. Kluk třeba ví, že je slušné podržet ty dveře. Ale jestli to udělá nebo ne, záleží na jeho míře zdvořilosti. Určitě to není samozřejmost :)

      S tou jistotou máš podle mě pravdu. Když nad tím přemýšlím, je to asi jedno hlavní kritérium, kde u mě známý přechází do pozice "kamaráda". Na druhou stranu - podle mě se spoustě lidem líbí, pokud jsi ve společnosti lidí, kteří tu jistotu v tom, co od nich očekávat, nenabízejí. Že je tam trochu napětí, co vyvede, co vymyslí atd. Ale tady jde o to, kdo a jak to vnímá.

      Vymazat
  9. Uf, už som sa zľakla (na základe nie úplne výstižného úvodného obrázku), že článok bude o tom, akí majú byť chlapci hnusní, zlí, vulgárni, cynickí, agresívni, drsní, bezcitní, arogantní, odmietaví, prípadne dať svojej partnerke do držky, aby si ju získali. To je totiž jeden z najhlúpejších omylov, aké som kedy počula, pretože minimálne u mňa by muž s čo i len drobným náznakom nejakej z vyššie uvedených vlastností nemal absolútne nijakú šancu. Ale na moje veľké zdesenie stretávam prevažne takýchto mužov akoby bol tento mýtus chorobne rozšírený... buď to, alebo akoby boli takí od prírody. Neviem, čo je horšie.
    Ale ako vidím, tu sa pod „dobrý chlapec“ myslí skôr niekto, kto sa vo všetkom prispôsobí. S tým vcelku súhlasím, že by som z neho nehýrila nadšením. Ale chýbajúca vlastná osobnosť a sebahodnota je len jeden možný pôvod problému, ktorý s takýmito mužmi je. Za vážnejší problém považujem to, že je vôbec prispôsobovanie v takej veľkej miere možné, z čoho vyplýva, že partneri asi toho nemajú veľa spoločného, z čoho vyplýva, že po opadnutí zamilovanosti zo strany toho chlapca sa na prispôsobovanie vykašle a budú z nich dvaja cudzí ľudia. Toto je ten dôvod, prečo by som zvažovala rozchod. Inak by som sa však – ako žena, ktorá stretávala skoro výlučne arogantných chlapov – obskakovaniu nebránila. Samozrejme, len do tej miery, aby bolo jasné, že nejde o nejakého narušeného maniaka. :-)
    Isteže, nechcem niekoho do bodky totožného so mnou ani niekoho natoľko submisívneho, že všetky spoločné aktivity musím navrhovať sama. Vo dvojici musí predsa existovať nejaká pridaná hodnota oproti tomu, keď je človek sám. Ale prílišná rozdielnosť a nutnosť prispôsobovať sa nechcenému u mňa spúšťa alarm, že s takým človekom by bol život utrpením. A divím sa, že to nevidia aj samotní tí odlišní chlapci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V zásadě souhlasím. S tou přidanou hodnotou máš fakt recht. To je podle mě to, co musí do vztahu přinést oba :)

      Osobně bych jen dodal, že v dnešní době se bohužel často stává, že lidi jsou spolu postupem času jen proto, aby s někým byli. A raději překousnou i do nebe volající odlišnosti, než aby riskovali úplnou samotu z obav, že nikoho lepšího nenajdou.

      Dokonce vím o klukovi ve svém okolí, který přítelkyni toleruje milence. Jen aby nebyl on sám :) Opička se raději bude držet větve se špatnými banány, než aby skočila do míst, kde žádnou větev nevidí. :)

      Vymazat
    2. Nuž áno, niektorí ľudia sa desia samoty ako čert kríža. Samota by ale zase bola na inú tému. :-)

      Vymazat
    3. Souhlas. Někdy na to možná taky napíši článek :)

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.