Recent Posts

Listopad za dveřmi



Přichází listopad, lesy se barví do zlata a já si pro vás připravil první z mých měsíčních okének, které jsem odkoukal od blogerky Klárky Pavelkové. Moje shrnutí měsíce října, vylévání srdíčka (což zní od chlapa fakt teploušsky) a plány na další dny.


Ačkoliv chci primárně na tuto stránku publikovat čtenářsky hodnotnější a informativní obsah, chci sem tu a tam i vypsat ze starostí a strastí. Plánuji z toho udělat takovou měsíční pravidelnou věc, kde vše včetně fotek bude osobní. Formát fotek jsem odkoukal od FB stránky blogu 365 copy triků, který velice doporučuji k přečtení. Jen příště nesmím být takovej trotl a použít raději fixu a ne propisku :-D. Tímto Michaele Mužíkové děkuji za inspiraci.

Odkaz na tyto měsíční články se objeví jen na mých stránkách na sociálních sítích a nebudu je zveřejňovat v blogerských skupinách. Pokud tedy nechcete o tuto tématiku přijít, doporučuji odběr na jedné ze sociálních sítí (FB, Twitter, Google+). Odkazy naleznete v záhlaví blogu.

Na úvod chci říci, že mě k tomuto článku dohnala tak trochu nostalgická vlna. Bude to za chvíli skoro rok od úmrtí mého otce a já si uvědomuji, že se čím dál víc bojím toho, že tu zůstanu sám. Kvůli Dušičkám jsme teď často byli u jeho hrobu a ačkoliv bylo dnes krásné počasí, necítím se z toho úplně nejlépe.

V těchto dnech hrozně závidím těm, kteří už našli svoji partnerku a mohou jí být na blízku. Přitulit se, cítit vůni jejího parfému, hladit její hebké  vlasy a zapomenout alespoň na chvíli na veškeré starosti.

Nečekaný dar


Přijde vám ten medvídek povědomý? Tušíte, že jste ho možná někde viděli? Pokud hádáte, že jde o méďu pana Beana (a jestli nevíte, kdo je Mr. Bean, tak jste totální filmoví analfabeti a koukejte se jít vzdělávat :-p), pak jste uhádli. Oproti originálu se sice trochu liší, ale i tak je tak ošklivej, až je krásnej. :-D

Pakliže jste četli můj článek o slečně M, víte, že rande nedopadlo. Jenže ono to mělo ještě takovou vtipnou dohru. Pro slečnu M jsem totiž koupil tohoto medvídka. Vrátila se z Británie a já jí chtěl na přivítanou dát něco originálního, tématicky laděného. Jenže zásilková služba ho dovezla pozdě a já si ho v den setkání nestihl odebrat. Týden se s týdnem sešel a před čtrnácti dny mi volali od obchodu s tím, že ho u nich ve skladu mám schovaného. No a tak mi tady v pokoji dělá méďa společnost a já přemýšlím, co s ním.

Tento týden jsem měl jedno rande v kavárně v centru města. Šlo o slečnu, kterou jsem už dříve prostě a jednoduše zkusil oslovit přímo s tím, jestli by šla na kafe. Bez nějakého delšího okecávání. Bohužel jsem z té hodinky vycítil, že to není ta pravá. Takže se hledá dále.

Teď jsem trochu zanedbal oslovování, takže se zase musím pomalu dostat do cviku :)

Jádro problému?

Týden zpět jsme měli hrozně zvláštní posezení s přáteli. Hoši si tam vesele přehazovali vtipy jeden přes druhého. Hodně tomu pomohl můj spolužák ze základky, který tam běžně nebývá. Jen já tam seděl, tu a tam se usmál, ale jinak mlčel. Hrozně jsem se styděl, protože jsem nedovedl jakoukoliv myšlenku podat tak skvěle jako oni.

Ten večer jsem po odchodu měl fakt hodně zkaženou náladu. Pořád někde v sobě mám takový zvláštní blok, který mi brání se prosadit před více lidmi. Pokaždé se bojím, že řeknu hloupost. Zdá se mi, že když chci něco říci, ostatní mě nevnímají. S tímhle bojuji už od dětství a přijde mi, že prohrávám na celé čáře.

To mě limituje i v případě navázání bližšího kontaktu s nějakou slečnou ve společnosti známých. Prostě mi to nejde, jsem zaseklý a bojím se, co řeknou ostatní. Sólo lov je v pohodě. Tam vím, že když něco zvorám, bude to vědět jen ta holčina, kterou třeba už nikdy neuvidím. Ale představa, že u toho budu s někým a pak si o tom bude vyprávět celá parta? To je šílený. Proto taky nesnáším rande ve více lidech. Je to strašně divný a nesedne mi to.

Kam kráčí psaní blogerovo?

Jak jsem psal v dřívějších novinkách, povedlo se mi získat pozici externího autora článků u jednoho webu. Je to skvělá příležitost a ačkoliv je to bezplatné, pořád je to už nějaká praxe. Cítím tam na sebe trochu tlak, protože tam přispívají i opravdové špičky oboru a mám na sebe tedy vysoká očekávání.

S blogem jsem velice spokojený. Jeho tématika už se tak nějak ustálila a můžete se těšit na spoustu informačně hutného obsahu. Osobně mám jen trochu dilema, protože tak nějak cítím, že bych měl začít i trochu nějak pokukovat po možnostech příjmu. Chápu, že nemůžu vysávat mamku donekonečna a váhám, do čeho jít. Jestli zkusit nějakou standardní brigádu během školy, nebo se prosadit v něčem netradičním.

Na závěr děkuji nejmenované světlovlasé čtenářce, která mě inspirovala k jednomu námětu, týkající se vztahů. Předem varuji, že to bude trochu recesivně laděno a doufám, že jí volbou tématu moc neurazím a pochopí to spíše jako takové provokativní mrknutí, než cílenou urážku. Mno... uvidíte sami :-p
Listopad za dveřmi Listopad za dveřmi Reviewed by Lamič on 14:23:00 Rating: 5

5 komentářů :

  1. Musím říci, že tak nějak je ten celý článek nostalgicky naladěný, až se mi z něj trochu sevřel žaludek. Podzim na většinu lidí působí depresivně, důležité je tomu nepodlehnout, a taky nebýt sám, no. Chápu tě, že když se stydíš a nezapojuješ se moc do konverzací s přáteli, tak je to asi těžké, ale právě přátelé by ti mohli pomoci. Většinou to tak bývá, že v dobré společnosti zapomeneš na problémy.Tak ti přeji hodně štěstí v hledání a zatím se přitul k medvídkovi :-) A cením si originality článku, tohle nebude tolik psychologicky založené :-D Pěkný den :-) S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Ona ta společnost většinou pomáhá, ale v ten moment jsem si prostě připadal příšerně zbytečný a bral jsem si to moc osobně. Z časů plyšáků už jsem vyrostl, takže nějaké tulení s medvídkem asi nebude :-p Ale z nějakého důvodu mi pohled na něho hrozně připomíná dětství a jsem rád, že ho tu mám :)

      Původní verze článku vypadala jinak. Nicméně jsem cítil, že tam tomu chybí duše, tak jsem to nakonec pojal takto.

      Vymazat
    2. Mně se to líbí, že to není takové "tvrďácké", ve stylu "nic mi není, jsem přeci chlap". Je hezké, že ukážeš svoji citlivou duši :-) A toho medvídka zkus :-D

      Vymazat
  2. Tak nějak myslím, že jsi udělal dobrý krok. I když jsi ze začátku nechtěl ukazovat moc sám sebe, tak tě to prostě donutí, najednou máš úplně jiný prostor k vyjadřování myšlenek, tedy i těch myšlenek, které tě trápí... Článek mi mnoho dal, díky.
    Baauu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za komentář.

      Původně jsem chtěl blog vést čístě jako soukromej deník, ale pak jsem se poučil, že takové články nikoho nebudou moc zajímat. Tak jsem se přeorientoval s tím, že většinu bude tvořit informační obsah a já si ten "deníčkovej" koutek nechám na jeden článek měsíčně. Pokud se tedy nestane něco fakt extra. A jestli si to někdo jednou za měsíc přečte nebo ne, to už mě moc nevytrhne.

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.