Recent Posts

Úvaha nad růží



Následující řádky nebudou mít oproti předchozím článkům tolik naučný charakter. V reálu vám patrně jeho přečtení ani nic nedá. Neukazuje tu správnou cestu, neradí, jak určitou věc v otázce vztahů provést správně. Přesto jsem se rozhodl ho zveřejnit, protože blog je vedle určitého zdroje inspirace a tipů i mojí osobní zpovědnicí. V otázce vztahů mám pořád co zlepšovat a nemám problém si přiznat, že jsem jen nedokonalý člověk a dělám chyby.

Pokud vás tedy nezajímá jeden z mých mnoha randících přešlapů, nečtěte dál.



Zasvěcení do problému
V článku, který jsem nazval Vztahový rozcestník jsem se zmiňoval o slečně M, která v žebříčku mého „wishlistu“ stála úplně nejvýše. Nakonec se mi s ní povedlo po několika dnech usilovného jednání dohodnout termín společné schůzky. Neměl jsem úplně odvahu to prezentovat jako rande (což je samo o sobě podle mě kravina) a záminkou mi byla otázka zkušeností s cestováním na vlastní pěst :)

Podle vzájemné písemné komunikace jsem tušil, že si od toho nemám moc slibovat. Reakce byly vyhýbavé, na snahu navázat nějakou nezávaznou konverzaci se tu a tam stalo, že byla ignorace. Člověk tam necítil ten zájem z druhé strany. Na druhou stranu už padla dohoda o společném setkání, takže bych byl hlupák, kdybych to nezkusil. V reálu podle mě totiž nejvíce litujeme toho, co jsme vlastní vinou dříve neudělali, než co jsme pokazili. Šlo o to jen dohodnout přesný čas, což se nakonec povedlo.

Průběh
Na setkání jsem se vyzbrojil pěkným ohozem, vůní a růžičkou v ruce. U posledního jsem hodně váhal, co vzít. Nakonec jsem se rozhodl pro kytičku, protože tím nic nezkazím a nehrozí, že se netrefím do vkusu. Pokud tedy nemá alergii :-D Přivítání proběhlo v pohodě a fajn duchu. Slečna M byla z malé rozkvetlé pozornosti, kterou jsem jí dal, hodně překvapená a vykouzlilo jí to hrozně roztomilý úsměv na tváři. Mě zas potěšily její pěkné šatičky, které jsem ale zapomněl v ten moment patřičně okomentovat a polichotit, k čemuž jsem se nedostal v rámci celého setkání – chyba číslo jedna.

Pak přišla kritická část – kavárna a posezení. Upřímně? Byl jsem ze začátku totálně nervózní, ale jakože fakt hodně. A to už jsem nějaké to kávování s holkami zažil a dokázal se nad to povznést. Připomnělo mi to moje úplně první rande, z kterého jsem byl taky vyklepanej jak ratlík po skoku do studené vody. :-D Potil jsem se, mluvil potichu a zasekával se, byl jsem hrozně upjatý, nedokázal jsem být spontánní a nevtipkoval. Muselo to působit hrozně, protože jsem vycítil, že z mojí momentální neschopnosti se nějak vymáčknout (případně schopnosti vypouštět totální hlody :-D) je slečna M trošku rozladěná. Chyba číslo dvě – nechal jsem se vykolejit a působil upjatě. Naštěstí byla dost taktní na to, aby nade mnou hned nezlomila hůl.

To se nakonec vyplatilo, protože jakmile jsem se po těch několika desítkách minut ubezpečil, že z toho všeho nic nebude a přešli jsme na téma balících hlášek v cizině (ona toho zažila fakt hodně), cosi mi v hlavě přecvaklo. Záhy jsem přešel ze stádia neschopného baliče na kamarádskej mód a podělil se o několik osobních zážitků z oslovování lidí na ulici a technik, jakým stylem k tomu přistupuji já. Což bych normálně holce, se kterou mám trochu vážnější úmysly, asi takhle otevřeně neříkal. Odhalil bych tím předem karty, poznala by, jakým stylem uvažuji a působil bych jako nějaký děvkař. A to přece nechci :)) Nicméně jsem vycítil, ať už z řeči těla či samotného jejího tónu konverzace, že stejně šanci nemám, takže mi to začalo být ukradený.

Druhá polovina kávové seance se od té chvíle, kdy konečně povolily ledy, už vyvíjela podstatně lépe. Dost jsme se nasmáli, bylo nějaké to popichování, vyprávění úsměvných historek. Dávala mi sice pořád najevo, že jsme jen přátelé, ale to mě v ten moment už vůbec neštvalo. Takže to celkově hodnotím jako fajn strávený odpoledne, i když mohlo dopadnout líp.

Co si z toho odnést?
 Jsem hodně přemýšlivej typ. Mám potřebu si z každé události vzít zkušenost. I z té negativní. A tohle se prostě nepovedlo, nebudu si namlouvat opak. Jenže kde byl ten ústřední problém?

Nyní se vracím na samotný titulek článku. Kytka. Hodně si pohrávám s myšlenkou, že u mě spustil nervozitu okamžik předání kytičky. Pokud holka není úplný tele, což slečna M určitě není, musí jí podle mě docvaknout, že když kluk přinese kytku, může mít nějaké ty postranní úmysly. A mě to v ten moment hrozně svazovalo. Bral jsem to moc vážně, nedokázal jsem se uvolnit, příliš jsem se upnul na cíl udělat dobrý dojem. Paradoxně jsem ho podle mě udělal až ve chvíli, kdy jsem se na nějaké snažení vykašlal a byl svůj.

Nabízí se otázka – kdybych kytku nepřinesl a hrál to od začátku jen jako přátelské sezení (a nebyl kvůli tomu tak nervózní) s možností dohodnout příští setkání, dopadlo by to lépe? Můj přístup mi na druhou stranu dal výhodu v tom, že jsem hned vyslal signál, o co mi jde a hned na prvním (a po dnešku i z mé strany na dlouho posledním) osobnějším setkání s ní jsem mohl vědět, na čem jsem. A k tomu jsem jí malou pozorností viditelně potěšil. :)

Závěrečné zhodnocení
Když to vezmu kolem a kolem, nebyla podle mě šance z toho udělat nějaké větší sblížení. Po dnešním setkání vím, že slečna M je sice fajn, ale jsme na spoustu věcí naladěni úplně jinak. Nesedli jsme si tak dobře, jak je pro něco vážnějšího třeba. Nejiskřilo to :) Dříve bych z toho byl tak týden totálně v háji a zklamaný. Dnes to ale beru jako fajn zkušenost a i kdybych věděl, jak to dopadne, šel bych do toho znova. Jen možná s jiným přístupem :) Tak jako tak, odškrtnul jsem si tímto další položku v denním seznamu, mám zkušenost navíc a mohu čas a energii věnovat jinam.

Zdroj obrázku:   http://nature.desktopnexus.com/wallpaper/1062225/
Úvaha nad růží Úvaha nad růží Reviewed by Lamič on 18:01:00 Rating: 5

3 komentáře :

  1. Mně by kytička udělala radost. Ale je pravda, že mně kytička udělá radost vždycky :-)
    Z mého pohledu jsi udělal dobře, že jsi jí dal najevo zájem. Ono, kdo chodí na rande bez postranních úmyslů a s vidinou, že to neklapne?
    Na jednu stranu jsem zvědavá na tvoje další pokusy. Na druhou stranu, doufám, že jich nebude moc za sebou. To se pak může jednomu stát, že se spokojí s tím, co není nejhorší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To my víme a proto vám kytičky nosíme. Hlavně, když chceme něco žehlit :-D

      Já jsem v těchto věcech hrozný pesimista a raději chodím na rande s tím, že nic neočekávám. Snažím se na to dívat s tím, že si chci užít fajn setkání a bude záležet jen na průběhu, jak moc fajn bude :-D Pak nejsem tolik zklamán.

      Osobně se snažím hodně oslovovat. Mám s tím mnohem lepší úspěšnost v navázání kontaktů (zatím nic vážného), než v případě internetových seznamek. Nějaké pamětihodné se určitě objeví. Možná udělám i průřez, až bude dostatečný reprezentativní počet.

      S tím, abych jich nezkoušel moc za sebou, to je dobrý tip a souhlasím. Díky za něj. :) Nerad bych sklouznul do stavu, kdy vezmu cokoliv jen kvůli zahnání samoty. Ale udržet si tu hrdost dá někdy zabrat :-D

      Vymazat
    2. Věřím, že naživo to jde jinak než na seznamce. Seznamky jsou takové... člověk si musí vybrat vhodnou fotku. A stejně je tam plno hňupů.

      Jistě, udržet hrdost... ono si to ani nemusíš uvědomit, ale pokud máš těch schůzek víc za sebou a všechny jsou katastrofa, tak ti ta, která není katastrofická, přijde celkem fajn. Ale "celkem fajn" není dlouhodobě pro život :)

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.