Recent Posts

Tajemství o souvislostech neverbálních signálů v komunikaci



dřívějším článku jsem se věnoval posouzení vlivu jednotlivých faktorů, které utvářejí konečný výsledek o tom, zda budeme hodnoceni jako dobří, nebo naopak špatní řečníci. V následující několika textech se budu zabývat otázkou neverbálních signálů, které tvoří neodmyslitelnou součást našich řečnických projevů.

Dnes bude řeč o faktorech, které často stojí za chováním lidí nejen v komunikaci, ale i v každodenním životě.


Má smysl přikládat váhu neverbálním signálům?

V poslední době raketovým tempem vzrůstá zájem o pochopení neverbální komunikace. S ideálem, že jako kouzelníci hodíme očkem po člověku a hned víme, co se mu honí v hlavě, kým je, co nám může nabídnout. Nebo ještě lépe – vlastním chováním donutíme protějšek, aby si o nás myslel to, co my chceme.

Na to rovnou zapomeňte. Působí to strašně líbivě, ale realita bývá jiná. Skrze pečlivé pozorování si samozřejmě můžete vypěstovat určitý návyk, kdy si bedlivěji všimnete věcí, které o dané osobě mohou něco prozradit. Mnohdy takto usuzujete i zcela nevědomky.

 S tím souhlasím. V reálu by ale měly neverbální projevy pouze dotvořit konečné mínění o vašem protějšku. Pokud tedy máte cíl si udělat objektivní názor. První dojem z vzhledu totiž může často klamat.

Schválně. Který z mužů na vás bude působit příjemněji, když vás osloví na ulici?



















 


Osobně si raději popovídám s tím nalevo. Mám v sobě totiž zakódované určité archetypy pravděpodobného chování na základě vzhledu. Čistý, usměvavý a na první pohled přátelský člověk na mě působí subjektivně příjemněji, než upocený, otrávený muž.

Přitom v reálu ten brýlatý mladík může být pěkná mrcha. Může se mě snažit zneužít, bude falešný, nudný. A obráceně, druhý pán se třeba bude chovat skvěle, bude s ním legrace, je slušně vychovaný a nemusel bych se bát, že mi nějak ublíží. Přitom jen prostě třeba nemá svůj den, něco mu nevyšlo, někam spěchá.

Mohli bychom vymyslet sto dalších důvodů, proč ten chlap napravo na mě působí hůř, než blonďák nalevo. A jaké ty důvody tedy můžou být?

Faktory, ovlivňující neverbální komunikaci

1) Etnicita a rasa

Nerad bych působil jako rasista. To ani náhodou. Faktem ale je, že pokud jako středoevropan navštívíte třeba africké kmeny, žijící méně rozvinutým životem, budete čumět jak sůva s nudlí a nebudete vůbec tušit, co se děje. Stejně bude působit představa „křováka“, který bude běhat v Praze na Václaváku.

Každá skupina má jiné normy chování a podle toho její členové jednají. Postavte k sobě nějakého seveřana a jižana. Také se budou vnímat ideální chování úplně jiným způsobem.

2) Kultura

Souvisí hodně s předchozím bodem. Zatímco u nás je třeba běžné, že holka na koupališti nosí odvážné bikiny, v přísně arabském světě je naprosto nemyslitelné, aby se žena více odhalovala na veřejnosti. Vztáhnu-li to na všednější chování, u nás je docela normální si dát při sezení nohu přes nohu. Hlavně u holek to vypadá hodně sexy :) V některých muslimských zemích jde ale o hrubou urážku přísedícího, který o vás tímto ztratí veškeré dobré mínění. A přitom jste ho ani nechtěli vědomě urazit. Jen jste to nevěděli.

3) Osobní zvyklosti

Ať už samostatně získané návyky, nebo zvyky získané výchovou. Já mám třeba ve zvyku si hrát u stolu s takovým tím kartónovým podtáckem u hospodského stolu, když mám chuť něco dělat s prsty. Kamarád mě ale upozornil, že tak působím hrozně nervózním dojmem. Ačkoliv to dělám i v situaci, kdy jsem zcela v pohodě. Tentýž kamarád má zase zlozvyk si pořád drbat nos. A není to proto, že by při hovoru kecal, jak se snaží mnohé příručky o neverbální komunikaci vnucovat. :)

4) Aktuální nálada a situace

Ujede vám důležitý bus a můžete se mračit, ačkoliv jste běžně veselí. Holce během schůzky přeskakuje řeč, protože může být nervózní a jindy je vždy hovorná. Během chůze omylem šlápnete botami do bláta a proto je máte špinavé. Přestože je každý den čistíte, abyste vypadali upraveně. Nosíte na sobě černé oblečení, protože jde o elegantní barvu a nemá to nic společného s tím, že máte sklony k depresím.

Mohl bych pokračovat do nekonečna. Faktem zůstává, že jednorázový signál nemusí značit nic konkrétního. U opakovaného chování už se šance určité podmíněnosti zvyšuje. Přesto platí, že neznáte-li kontext, nemusí být na první pohled viditelné vodítko pravdivé.

Poučení na závěr

Znalost neverbální konverzace je určitě šikovná věc. Pomůže vám snáze odhadnout člověka a mnohdy i odhalit, co se za jeho slovy doopravdy skrývá. Nejde ale o všemocnou pomůcku. Měli byste pamatovat, že dokud druhého lépe neznáte, může chápání konkrétních signálů u konkrétní osoby klamat.

Na druhou stranou lze s určitými archetypy chování a vzhledu skvěle pracovat. Právě proto, že v řadě lidí často vzbuzují určitou emoci. Můžete tedy budit zdání sebevědomého řečníka, i když jste nervózní jako prase :-D Jak? O tom se dočtete někdy příště :)


Zdroje obrázků:  

http://science.howstuffworks.com/life/inside-the-mind/emotions/anger2.htm



http://photo.elsoar.com/image/19464


Tajemství o souvislostech neverbálních signálů v komunikaci Tajemství o souvislostech neverbálních signálů v komunikaci Reviewed by Lamič on 18:48:00 Rating: 5

8 komentářů :

  1. Neverbální signály? Určitě ano, ale jak říkáš, člověk je musí sledovat především, když jde o "běh na dlouhou trať". Jistě, při hovoru z nich lze vycítit, zda jsi protějšku sympatický (ale protějšek může kecat).
    Ještě mi v tom výčtu chybí třetí strana. Takové to, když chceš někomu dokázat něco, ale nechceš, aby si toho někdo jiný v daný moment všiml. A to je pak skutečné peklo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, s tím během na delší trať určitě souhlasím :) To je hezky vyjádřeno.

      U té třetí strany si nejsem úplně jist, co tím máš na mysli. Jako flirtování skrze neverbální signály? :)

      Vymazat
    2. Ano i ne. Spíš takové to, kdy potkáš dva různé lidi zároveň, každý si o tobě myslí něco jiného v závislosti na předchozí komunikaci...

      Počkej, ono se dá flirtovat naživo i bez neverbálních signálů? :)

      Vymazat
    3. Já jsem asi úplně dutej, ale vůbec si to nemůžu s ničím spojit :-D Bych asi potřeboval názornej příklad. Jestli jde o to, že se s jedním chlapem budou bavit dvě identické ženský A a B, s tím, že každá na tebe bude reagovat jinak podle předchozí zkušenosti, tak to se dle mého dá vztáhnout na 4 bod.

      Podle mě dá, ale nebude to mít takový šmrnc. Já třeba tu a tam nějaké dívce rád slovně pochválím pěkné oblečení, účes atd. Je ale rozdíl, když se u toho usměji, nebo se mračím. Ale zrovna flirtování je zajímavý námět na samostatný článek :)

      Vymazat
  2. Zajímavý článek, který mi rozhodně něco dal. Já si myslím, že člověk má mimo jiné i jaký si instinkt. Nevím, zda-li ho mají všichni, nebo zda-li je to vzácné... Dejme příklad bezdomovce... Někdo půjde po ulici, uvidí špinavého, upoceného a opitého bezdomovce a bude se na něj dívat skrze prsty. Já se spíše snažím přijít na to (ač ve většině případů marně, jsou to jen mé verze a domněnky), jak se ten člověk na ulici dostal. Často se setkávám se zvláštními lidmi, možná až tajemnými. A vím, že většina lidí z okolí se na ně dívá jako na hloupé introverty atp. Spíše se zajímám o to, co se člověku přihodilo, proč nemá důvod s okolím komunikovat... Proto mě strašně láká práce psychologa, i když si myslím, že člověk může pomáhat a naslouchat lidem bez odborného vzdělání...
    Baauuu
    www.baauuu.webnode.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu. :) Teď si z hlavy nevzpomenu na přesný psychologický termín, ale když to zjednoduším, máš dvojí uvažování - racionální a emocionální.

      Racionální je relativně mladé, velice podmíněno tvým IQ, vzděláním, zkušeností atd. Logické uvažování. Užíváš při počítání, luštění hlavolamu atd.

      Emociální je vývojově o dost starší. Zárodky položeny snad možná v pravěku. Pomáhá tvorovi přežít, když to napíši zjednodušeně. Přirozený strach, radost. Když na tebe jede rychle auto, instinktivně se mu chceš vyhnout. Cítíš příjemnou vůni jídla, dostaneš hlad atd.

      Pokud na tebe tedy člověk vydává negativní signály, cítíš přirozenou potřebu opatrnosti, nejistoty. Emocionální myšlení tě varuje před nebezpečím. Je pak na tobě, zda ho zhodnotíš jako oprávněné, nebo ne )

      O studiu psychologie jsem také jistý čas uvažoval. Je to hrozně zajímavý obor. Ale nevyšly mi přijímací zkoušky. Navíc se bojím, že kdybych do toho šel, nedovedu si od té práce udržet dostatečný odstup, pokud bych pomáhal nějak psychicky nemocným. Jsem hroznej cíťa :-D Proto se zajímám jen volnočasově :)

      Vymazat
  3. Asi to tak také vidím, co se týká studia. Někdy si říkám, že kdybych celý den poslouchala jen problémy ostatních, byl by to potom problém pro mě. Takže kam budu směřovat po gymnáziu, je ještě zatím někde daleko, ve hvězdách :)
    Baauuu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tě od toho zase nechci odradit. S psychologíí se toho dá dělat víc, než jen "cvokaře". Jen je třeba počítat s tím, že ten zájem je minimálně v poslední době fakt velký. Osobně by mi ta práce v rámci psychologického poradenství byla nejbližší, ale musel bych se smířit s tím, že si nějak musím udržet odstup.

      Tady pro inspiraci zasílám profil absolventa bakalářského oboru psychologie na Karlově Univerzitě. Na magistrovi se pak lze více profilovat tam, kam tě to více láká :)

      http://psychologie.ff.cuni.cz/uchazec/bcprofil.php

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.