Recent Posts

První vážnější změna aneb 5 otázek, které pomohou udělat to, do čeho se nám nechce



Nad nebesy se prohánějí mračna a já i přes nepřízeň počastí zvažuji provedení tématiky článku, které chci věnovat pozornost. V zásadě půjde o první větší změnu, kterou jsem od vyhlášení osobní výzvy udělal. Se změnami je dle mého názoru vždy problém (hlavně u mě :-p) a právě proto jsem se pokusil na vlastním příkladu ukázat, jak k takové věci lze přistoupit.

Oč jde?


Jde o mojí soukromou lektorku cizího jazyka. Navštěvoval jsem ji už nějaký čas a pomohla mi se v tomto jazyku posunout trochu výše, než když jsem jí neznal. Vybudoval jsem si k ní určitý vztah a dost jí vděčím za to, že se mi povedlo splnit zkoušky. Problém je, že to už nějaký čas přestávalo klapat. Ať už v otázce přístupu, stylu výuky či určité nechuti k ní chodit. Intuice mi prostě říkala, že tohle není to, co by mělo být. Já si během našich posledních lekcí dokonce připadal, jako bych chodil na nepovedené rande pravidelně jednou za týden. Uznávám, že zde asi patrně hraje roli fakt, že jsem nedělal tak rychle pokroky, jak bych třeba za ten čas mohl, ale i tak si myslím, že v lecčems by to mohlo z její strany vypadat jinak.

Na jednu stranu mi intuice říkala, že dělám správný krok. Moje ekonomické já hovoří jasně – neplať zbytečně peníze někomu, kdo ti hodnotu nevrací v plné míře zpět. To je plýtvání. Nehledě na čas (dle mého ještě důležitější hodnota), kdy bych mohl tu hodinu trávit efektivně s někým, s kým si více rozumím. Na druhou stranu tím vyhodím ze svého života někoho, s kým jsem měl už určité vazby, ke komu chovám určitou vděčnost, kdo má osobitý humor atd. Pro vás možná banalita. Pro mě ale ne. Bylo tady z mého pohledu velké dilema a já jsem člověk, který se jen hodně obtížně rozhoduje. Co mi nakonec pomohlo?


Pětice otázek


Od lektorky soft skills Hany Ondruškové, kterou jsem si skrze různá videa a rozhovory s ní velmi oblíbil, jsem se dozvěděl docela hezký recept na to, co udělat v případě, když se vám do něčeho nechce a máte z toho dilema, respektive stres. Pravidlo pěti navazujících otázek k tématu, která si soustavně pokládáte a hlavně je píšete. Ideálně tužkou na papír. Není to univerzální a určitě byste našli jiné techniky. Ale mě to fungovalo. V mém případě tedy:

1) Proč nechci změnit učitelku jazyka?
=>Protože mám obavu, co si o mě bude myslet a že neseženu adekvátní náhradu.

2) Proč z toho mám obavu, co si o mě bude myslet a proč se bojím, že neseženu adekvátní náhradu?
=>Protože k ní mám už nějaký vztah a protože je otázka, zda bych na tom dopadl lépe, když už jsem jednou pohořel
(První část ještě je průchozí, druhá už iracionální a nevede tudy další otázka. První změna učitelky už proběhla a ačkoliv nebyla moje nynější lektorka úplně ideální, naučila mě víc, než ta předchozí. Navíc už jsem získal asi tři kontakty na další učitelky a mohu si tedy bez obav vybrat, která mi sedne. A nespokojenost s výukou je pro mě primární. Jedeme dál.)

3) Proč k ní mám už nějaký vztah?
=>Protože je na mě milá a tolerantní.

(Pic, tady řetězec otázek končí také. Proč? Protože kdybych si odpověděl na otázku, z jakého důvodu je milá a tolerantní, dostane se mi odpovědi, že je to kvůli penězům. No ano, proč byste byli netolerantní a nepůsobili mile na někoho, kdo je součástí vašich pravidelných příjmů? Podvědomě jsem cítil takovou menší faleš a to dlouhodobě. Navíc vždy, jak hodina skončila, bylo cítit, jak její nadšení odpadlo. A existovali chvíle, kdy mi milá moc nepřišla ani v rámci výuky. Ani ne tak na mě, jako spíš v rámci jejích určitých názorů, se kterými jsem se prostě nemohl ztotožnit a říkal jsem si – co tady sakra dělám?)

Výsledek? Můj stres si zde nedokáži plně racionálně obhájit a proto je při rozhodování bezpředmětný. Druhá věc, která v této situaci hodně pomohla, je řešit to rychle. Protože se pak už dostanete na kolej řešení, že které už nejde vyjet. V okamžik, kdy jsem dokopal k tomu, abych lektorce zavolal s tím, že z určitých důvodů přecházím jinam a chci se naposledy sejít, jsem na tu kolej už nastoupil. Jakákoliv změna by byla v tuhle chvíli emocionálně problematičtější, než dokončit řešení. Emoce i racionalita jsou tedy pro řešení. A o to mi šlo. :)

To nejdůležitější na závěr

Rozloučení jsem provedl naživo. Tváří v tvář s kytící v ruce. V tomhle směru jsem se chtěl zachovat jako chlap. Jakékoliv definitivní rozloučení přes sms, telefonický hovor, email a podobně je dle mého názoru hrozně neosobní a působí dojmem, že si protějšku vůbec nevážíte. A on pak nemá důvod si vážit vás.
I přes mojí nervozitu dopadlo loučení zcela bezproblémově. Už hodně dlouho jsem nezažil takto klidnou konverzaci v cizím jazyce a rozloučili jsme se zcela v dobrém. A víte proč?

Protože jsem zamlčel moje skutečné důvody, které mě vedly ke změně.

Odůvodnění bylo prosté – jdu za dostupnějším. Cenově i místně. Hotovo, tečka. Žádné vysvětlení ohledně toho, že to neklapalo a proč to neklapalo. Žádné odůvodňování, že mi začala být čím dál méně sympatická a nebyl jsem spokojen s přístupem. Neexistuje. Obzvlášť ne u žen, které podle mě k věcem často přistupují emocionálněji, než muži. Zbytečně bychom se tím dostali do hrozby vzájemných výčitek. Tohle podle mě platí i pro rozchod ve vztahu. Moje známá mi dala k tomu všemu skvělý komentář, který na úplný závěr přikládám:

„Nepal zbytečně mosty. Nikdy nevíš, kdy na toho člověka opět narazíš a zda by ti v budoucnu nebyl ku prospěchu. Je zbytečné dělat zle, když nemusíš.“

Zdroj obrázku:  http://www.definicionabc.com

První vážnější změna aneb 5 otázek, které pomohou udělat to, do čeho se nám nechce První vážnější změna aneb 5 otázek, které pomohou udělat to, do čeho se nám nechce Reviewed by Lamič on 18:20:00 Rating: 5

2 komentáře :

  1. Obdivuju tě, že ses rozloučil naživo. Já to se svým lektorem cizího jazyka neudělala. Ale on mě neposlouchal pořádně ani v momentě, kdy jsem ho platila, tak bylo takové loučení bezpředmětné.
    Pětici otázek jsem neznala. Možná ji někdy v budoucnu použiji, až se budu rozhodovat, co dále. Do té doby? Čert ví.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji. Úplně snadné to nebylo, ale když se na to dívám zpětně, jsem rád, jak to dopadlo :)

    OdpovědětVymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.