Recent Posts

Co z nás dělá působivé řečníky?




Když jsem se postupně připravoval na maturitní zkoušky, ústní zkoušení pro mě představovalo noční můru. Především obhajoba maturitní práce. Představa, že budu před zvědavýma očima vést několikaminutový monolog? Totální děs! :-D

Právě v ten moment jsem si uvědomil nutnost boje se svojí slabinou, jejíž zdokonalování řeším dodnes. Neumím moc dobře komunikovat, prezentovat se. Ale bojuji s tím a dělám pokroky.

V poslední době jsem na blogu zanedbával oblast komunikace a rétoriky, kterou bych zde rád tematicky obsáhl. Proto jsem se rozhodl, že několik následujících článků bude právě na toto téma. :)


Má to vůbec smysl?


Nemá. Jen chci o něčem psát. :-p Teď ale bez legrace. Určitě se vyplatí na svém řečnictví pracovat. Ale je to klikatý běh na dlouhou trať. Se spoustou překážek a pádů. Profesor Jaroslav Kohout ovšem ve své knize Rétorika zmiňuje zajímavý údaj. Podle něj NEmohou zlepšovat své komunikační schopnosti pouze ti, kteří trpí vážnou vadou řeči. Což je v souhrnu jen pár procent populace. Ostatní tu možnost mají a je na nich, jestli jim to za tu snahu stojí, nebo ne.

Ivo Toman, jeden z nejznámějších českých lektorů v oblasti osobního rozvoje, má od narození Tourettův syndrom. Nevyléčitelnou nemoc, projevující se pohybovými tiky, chrochtáním a jinými pazvuky. Přesto pravidelně přednáší a lidé neváhají utrácet mraky peněz kvůli šanci si ho poslechnout.



Démosthenes, politik z antického Řecka, měl údajně značnou vadu řeči, která ho velmi limitovala. Denně ale svůj hlas cvičil a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších řečníků celého antického světa.


S těmi vadami řeči to nebude asi zase tak horké. A víte proč?

Na slovech až tolik nezáleží!

Toto je obrázek z knihy Rétorika a prezentace od Emila Heirholda. Jeho sdělení je naprosto zřejmé:

Samotná slova řeči tvoří jen zlomek toho, co utváří náš celkový dojem při komunikaci. Mnohem větší vliv má hlas a především neverbální projevy. Není tedy důležité ani tak to, co říkám, ale JAK to říkám.

Znáte to. Zatímco váš kamarád řekne vtip, vy brečíte smíchy. Když tentýž fórek zopakujete vy, může být odezva posluchačů slabší. Nebo taky mnohem lepší. Záleží na vás.

Co dále ovlivňuje to, zda budu dobrým řečníkem?

Mraky věcí. Za sebe zmíním jen tři důležité, které stavím hodně vysoko.

1) Mít v oblibě lidi

Ne vždy zmíněná věc, která ale hraje podle mě velký význam. Při jednom veřejném výstupu možná dovedete mít působivou prezentaci i bez toho, že byste měli rádi společnost. Ale v běžném mluveném styku se to zkrátka pozná. Obzvlášť v častější konverzaci. Můžu mít sebelepší teoretické znalosti, ale pokud nejsem ve společenské náladě, moc si se mnou nepopovídáte. :)

2) Sebevědomí

Hlava je hrozné svinstvo a často rozhodne o konečném výsledku. Mám spolužáka na vysoké škole. Chytrý, přátelský kluk. V jeho znalostech ho jen tak nikdo netrumfne. Přesto si učitelé při hodině raději poslechnou referát někoho jiného. V soukromí je to přitom solidní společník. Proč ten rozdíl? Neumí se totiž prodat a nevěří si.

Sebevědomí hraje v našich komunikačních dovednostech obrovský vliv a vyplatí se s ním něco dělat, pokud chci být lepším společníkem, než jiní.

3) Praxe

Můžete načíst sebelepší knížky. Můžete mít doma i celou knihovnu rétorických knih. Ale dokud budete sami sedět doma v koutě a nevyzkoušíte to, nikdy to efekt mít nebude. Je třeba mluvit, mluvit a ještě tisíckrát mluvit :)

Závěr

Řeč a komunikace není jen jedna. Dělí se na mnoho stylů v závislosti na prostředí, posluchačích i příležitosti, při které hovoříme. Dnes jsem byl hodně obecný, protože výše zmíněné platí jak pro běžnou konverzaci, tak přednášku a jiná vystoupení.


Zdroje obrázků: 
http://www.dreamstime.com/royalty-free-stock-photo-cute-cartoon-chicken-image15199145

Emil Hierhold, Rétorika a prezentace. 7. akutalizováné vydání, Praha 2012.

Co z nás dělá působivé řečníky? Co z nás dělá působivé řečníky? Reviewed by Lamič on 17:48:00 Rating: 5

4 komentáře :

  1. Jojo, to sebevědomí hraje velkou roli. A je to sakra těžké změnit, když se člověk navíc ještě s lidmi bojí mluvit.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Praxe dělá hodně. Já jsem taky hroznej introvert, ale jakmile jsem začal cíleně trávit více času mezi lidmi, postupně se to člověk naučí tolik nepřipouštět. Ze začátku je to dost nepříjemný, ale lze ten ostych hodně otupit :) Stačí ze začátku více volat než smskovat, nahlas zdravit a pak postupně nabalovat.

      Vymazat
  2. Sakra, jestli si něco pamatuju z dějepisu, tak je to právě Démosthenés. Dřív jsem míval celkem problém s písmenem Ř a jmenovat se Hořejší mi k tomu vážně nepomohlo. Když nám učitelka vyprávěla o tomhle týpkovi co se cpal pusu kamením a snažil se mluvit přes ně, hrozně mě fascinoval a tak jsem si ho zapamatoval. No a po X letech tréninku se už umím občas představit napoprvé. :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten jeho životní příběh je fakt náser, to máš recht. U tebe bych to ale fakt nepoznal, že bys měl nějakou vadu řeči. Ale už jsem v sobě měl pár piv, takže i to dělá hodně :-P

      Vymazat

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.