Recent Posts

Bod zlomu




O podobě tohoto článku jsem přemýšlel opravdu hodně dlouho. Jde nejen o pokus napsat pilotní text k oddílu Osobního rozvoje, ale o mojí motivaci na sobě pracovat. S cílem, že třeba půjde o inspiraci pro další, kdo bude mít chuť si toto přečíst.

Jak to začalo?

Přelom roku 2014 a 2015 považuji za období, které na mě a moje myšlení mělo největší vliv. Když to vezmu popořadě, staly se dvě hlavní události, které mě donutily zvážit, zda bych měl něco v životě změnit.

Tou první a nejhlavnější bylo úmrtí blízkého člena rodiny. Po několikaletém boji, který mi dával určitý životní smysl, nakonec svůj boj se zákeřnou nemocí prohrál. Ani nejhoršímu nepříteli bych nepřál zažit ten pocit, kdy před sebou máte umírající blízkou osobu, která pomalu po několik měsíců ztrácí jak příznaky života, tak svoji mysl. Dodnes živě vzpomínám, jak nás v afektu zuřivosti prosil, abychom mu usekli obě nohy, protože ty bolavé přítěže už nechce. Od jeho úmrtí za sebe cítím větší zodpovědnost, než kdykoliv předtím.

Druhou věcí byl rozchod, kdy jsme na popud bývalé přítelkyně ukončili můj první a zatím poslední vážný vztah. Když se na to dívám zpětně, udělal jsem spoustu chyb. Na druhou stranu šlo o zkušenost. A velkou. Posunulo mě to dál. Od té doby si říkám, že pokud má ten příští vztah dopadnout lépe, musím k tomu všemu přistupovat jinak. Poučit se z chyb a znovu je neopakovat. Kdybych ale měl ten čas vrátit, šel bych do toho znovu i s vědomím, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Těch několik měsíců bylo nejšťastnějších v mém životě a fakt, že jsme si prostě nebyli souzeni, na tom nic nezmění :)


Neustále si proto opakuji citát z jedné nejmenované knížky Ivo Tomana:

„Nejšťastnější lidé mívají vždycky sklon posuzovat svá těžká životní období jako cennou zkušenost. A nešťastní lidé jako nespravedlivou ránu osudu.“


Rozhodující impuls

Nevím, zda je to náhoda nebo osud, ale když jsem si o prázdninách při procházení městem šel na nákup, potkal jsem svoji spolužačku ze střední. Svého času velmi chytrou, snaživou a učenlivou holku. Jedničkářka. V mé teoretické mysli tedy někdo, kdo by neměl mít problém si sehnat místo na vysoké a mít předpoklady pro dobrou práci. A hádejte, kde jsem ji potkal?

Na pokladně. Unavenou, s kruhy pod očima, hrozně na ní byl vidět stereotyp z práce. Nevyšla jí vysoká škola a ona neměla dost vůle na to, aby se o ní pokusila znovu. A tak se spokojila s málem. Žije z mála, prakticky od výplaty k výplatě.

Těžko říci, jak to s ní bude do budoucna. Já si ale řekl – takhle nechci skončit. Věřím, že časem se třeba její situace změní. Nemám nic proti práci. Naopak, vážím si každé, která je legální a morálně v pořádku (správně, nesnáším prodejce na předváděčkách, kteří starším lidem vnucují za velké peníze produkty, které jsou na nic). Ale dala mi cenný impuls pro to, abych se pokusil nějak opustit to pohodlí, které je příjemné a začít na sobě pracovat. Stanovil jsem si cíle. Jaké? To se objeví v dalším článku.

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/ko%C4%8Dka-kocovina-s%C3%A9piov%C3%BD-t%C3%B3n-propast-1055602/
Bod zlomu Bod zlomu Reviewed by Lamič on 8:07:00 Rating: 5

2 komentáře :

Copyright © Lamič 2015-2016. Všechna práva a články mají domácí vězení a bez svolení nesmí z domu. Používá technologii služby Blogger.